Svátek svébytnosti v Hifiklubu.
  
Bylo-nebylo, kdysi v šerosvitu nastupující demokracie složil tou dobou již ostřílený punker Petr při domácím zkoušení takřka folkovou píseň, mozek dal slova, prsty dodaly akordy, struny tóny, ústa zpěv, a tak vznikla jediná dosud ze známých fobií, která nepřináší úzkosti, ale radost ze slyšeného, totiž "Demophobia". Tak, jak si ji mohli vychutnávat posluchači v již zmiňovaném klubu na plzeňském náměstí.
Celá produkce začala načas /což je v dnešních dobách dosti vzácný tovar/ a od úplného začátku až do pozdního konce se nesla ve znamení písniček lahodících uchu i duši a lidského, často velmi pohotového humoru, např. rozhovor obou tvůrců zábavy o známém plzeňském výrobci zvonů, měšťanu Pergnerovi, který vlastnil dům "U třech zvonů" v Pražské ul./ kde je dnes umístěna cukrárna/ se musí zkrátka slyšet, neboť případné ocitování textu v této fotoreportáži by byl pouze slabý odvar.
Byly hrány písničky zcela staré, nové i nejnovější dosud nezařazené na žádný nosič rozšafný. Lid obecný, měšťané, ba i šlechticové okouzleně poslouchali, zpívali s našimi dvěma trubaduromuzikoterapeuty a nefalšovaně se smály.
Texty v převážné většině obsahující příběhy plzeňských pověstí a historické výjevy jsou plné slovních hříček a jasně dokazují ojedinělou svébytnost jejich stvořitele, kterému zdatně vypomáhá svým kytarovým umem jeden z nejznámějších a nejpilnějších muzikantů našeho města, známý z mnoha kapel nejrůzněji-rozličných hudebních cest. A se kterým jsem si navíc krásně popovídal... nu o čem jiném, než právě o hudbě, a musím přiznat,
že jeho názory mě docela potěšily...
A než zazvoní bim-bam zvon na starém dobrém Bartoloměji, musím vám sdělit, že tak narvaný "hifáč" jako 22.4.2002. není hned tak k vidění, a pro ty "obludné neználky", kteří nevědí o kom byla celou dobu řeč, tak vězte, že hráli a zpívali plzeňáci:
Déma Fon Znouze- zpěv, recitace, kytara, humor
Míša Röhrich- kytara, zpěv, humor
     
Foto a text K.H. Roudenský
rozhovor s Démou Fon Znouze |
