|  | | vembloud - Umění prohrávat |
UMĚNÍ PROHRÁVAT
Jako chlapec jsem platil za nejhoršího plivače od Lochotína až po Rio Pecos a na svém neumění plivat do dálky si dodnes zakládám, protože jsem v tom možná nejhorší na světě. Když je mi nejhůř, zabrousím vzpomínkami k vyrovnané řadě kluků, jejichž plivance letí několik metrů do trávy, kdežto můj nonšalantně třísní moje vlastní boty. To už je něco. Neúspěchy jsem zpočátku slavil i při oddávání se hře v čáru; prostě v házení céček. Na počátku mojí céčkařské kariéry moje céčka klouzala daleko předaleko od čáry, avšak brzy jsem se, jako na potvoru, v házení zdokonalil a naděje na naprostou prohru se rozplynuly jako pára nad hrncem. Přišli jiní.Horší.
Víte, ono vyhrát něco, být v něčem opravdu dobrý, snad i nejlepší, to dnes svede snad každý. Stačí jen obrovský talent, léta dřiny (i víkendy), nemalé štěstí a už jste v něčem dobří. Už vám cpou červený diplom, symbolické čokoládové medaile za výhru v župním přeboru v ping-pongu, nobelovku a já nevím co ještě. Ale být v něčem pokud možno nejhorší, to vám povím, to je teprve umění a kumšt. Já vím, říkáte si :,,Nikdy nebudu tak špatný, aby se nenašel někdo ještě horší než já,"ale dejte na mě. Musíte si míň věřit. Řekněte si doma před zrcadlem :" Ano,....,v tomhle bych mohl být nejhorší, tohle mi opravdu nejde," a uvidíte, že to půjde. Dokážete to! Musíte! I vy jste nejhorší! Lehké to nebude, tím si můžete být jisti, ale když budete opravdu chtít, dobré dílo se podaří. Šeredným způsobem si s námi, myslím, pohrála už chybná výchova našich rodičů, která se ve stávající civilizaci na hony vzdaluje od následujícího modelu. Základem úspěchu je objevit rozsah zájmů a vloh, jimiž dítě oplývá a od veškerých činností s nimi spojenými jej zcela izolovat ( v ideálním případě bychom se přirozeně všichni narodili s nějakou menší tělesnou i duševní vadou a úplně bez talentu, ale ruku na srdce, nemůžeme chtít zázraky). Pokud je váš syn na rodičovské schůzce pochválen, protože krásně kreslí, nevěšte hlavu a zkuste ho orientovat třeba na hru na hoboj. Jestli vám hudební učitel hned po první hodině sdělí, že vaše dítě absolutně postrádá hudební sluch, má vyhráno. Talent nemá....teď už jenom dřít dřít a dřít. A nejhorší hobojista je na světě.
Na nešikovné a nenadané žáky naše školství podle mě zcela zapomnělo. Proč nedat plně vyniknout jejich nejslabším stránkám a slepě je směřovat ke ctižádosti a k zužitkování jejich vloh? Proč nepořádat matematické a fyzikální paralympiády nebo paralympiády z českého jazyka a dějepisu pro žáky, kteří jsou na určité předměty vyloženě blbí. Uznejte sami, jestli by se vám radostí nezachvělo srdíčko, kdybyste vyhráli paralympiádu z češtiny za chybnou odpověď "Dominik Hašek " na otázku : " Kdo napsal Švejka"?
Nechtěl bych tady vystupovat jako nějaký škarohlíd a opomenout upozornit vás na určité myšlenkové posuny v naší společnosti.Třeba první vlaštovka Leoš Mareš. Řekl si : ,,Zpívat neumim. Jsem trapný. Oblíkám se jako debil - půjdu do televize." A vidíte...pořád to ještě nestačilo, byť prakticky všechny předpoklady měl. Osud k němu byl krutý a Leoš dokonce vyhrál "skokana roku", přestože by si ho víc zasloužil Aleš Valenta. Ovšem první vlaštovka jaro nedělá ( ono těch vlaštovek už nám létá víc, ale je to málo). Snaha prohrávat, by měla vyzařovat ze všeho dění kolem nás. Představte si hokejový zápas, kde kotel diváků jásá nad padajícími vlastními brankami, vybavte si fikaně hrané fauly tak, aby se protihráči nic nestalo, ale abychom zároveň hráli v oslabení. Slyším sportovního reportéra, jemuž přeskakuje hlas nadšením pří zvolání : ,,To je neuvěřitelné!! Náš brankář je jako živý ementál !!" A pak ty oslavy na Ruzyni a Staromáku po brzkém návratu našich hráčů ze zimních her. Ale to my ne. My tak nanejvýš vyhrát zlato v Naganu, na mistrovstvích světa (každý skutečný sportovec musí umět statečně přijmout i výhru; je to mrzuté, ale i to ke sportu patří).....no až letos se konečně trochu zadařilo.
Ale ať nemluvíme jenom o hokeji. Špatní můžeme být i v umění. Například v herectví. Mistrných herců máme bohužel docela hodně a asi bychom je horko těžko nutili, aby hráli něco úmyslně špatně. Potom je v rukou režisérů a producentů, aby je dosazovali do takových rolí, které jim budou co možná nejméně sedět. Například Radovan Lukavský by, myslím, mohl uvádět TELE TELE, pro Zdeňka Srstku bych zavedl nový pořad o deratizátorství, který by nesl název "Nechci vás!" a kritikovi Vladimíru Justovi bych napařil moderátorství Zlaté mříže nebo Silvestra 2003.
No jak povídám....pokuste se také si najít něco, na co jste naprosto leví a věnujte se tomu. Všimněte si, že spousta lidí kolem vás už na tom pracuje a jednou se někteří možná skutečně stanou těmi nejhoršími. Já mám to plivání a teď jsem k tomu ještě začal psát fejetony.
T. Křenek
|  |
|
