O MODRÉM KARKULÍNOVI

Byl jednou jeden malý chlapeček, který pořád chodil v modrých montérkách a modré kšiltovce. Proto mu všichni říkali Modrý Karkulín.

Karkulín měl stále plné kapsičky různých matiček, šroubečků, klíčků a kladívek. Jednou se rozhodl udělat svému nahluchlému dědečkovi radost, tak mu koupil Coca-Colu a slané brambůrky. Karkulín se vypravil na cestu a vesele si pískal. Když vtom náhle na něj z křoví vyjel malý plechový robůtek. Měl velkou chuť na Coca-Colu a řekl si, že brambůrky by také nebyly špatné. Rozhodl se proto, že Karkulína převeze.

Zaprosil: „Karkulíne, mám polámaná kolečka a vržou mi anténky, nemohl bys mně to opravit? Já zatím donesu ty dobroty místo tebe dědečkovi.“ „Ale samozřejmě,“ řekl Karkulín a začal vyndávat nářadíčko. Malý robůtek mezitím dorazil k dědečkovu paneláku. Vrzal tak strašně, že, přestože byl dědeček nahluchlý, vykukoval už z balkónu. Když viděl tu starou rachotinu, rychle zavolal popeláře. Robůtek si nestačil ani loknout, když se před ním zjevil kukavůz. Výhrůžně zatroubil a robůtka schlamstnul. Na chodníku zůstala jen Coca-Cola a brambůrky. Vtom už se přiřítil Karkulín. Dědeček mu vylíčil situaci, Karkulín přihodil anténky a kolečka popelářům a šli si s dědou vesele zahodovat.
Malý robůtek skončil na skládce a Karkulín s dědou a bolavým břichem na pohotovosti.

Tomáš Vyhnánek, 7. A, 1. ZŠ

HOME

UP