|  | HŘÍBEK |
| | vembloud - pohádky
| | Byl jednou jeden starý pán, který měl jen střechu nad hlavou, chleba a vodu. Jednou si vyšel na vycházku do lesa. Najednou uviděl velikého hříbka. Vytrhl ho a najednou se za ním objevila stará paní a řekla: „Jsi chudý?“ „Ano, jsem, mám jen střechu nad hlavou.“ „Dobře. Když zaťukáš třikráte na hlavu hříbka a vyslovíš přání, splní se ti.“
Šel domů a vyslovil přání: „Prosím, hříbečku, chtěl bych talíř dobré kaše.“ A najednou byl na stole talíř s kaší. Hezky poděkoval a jedl.
Další den šel zase na procházku do lesa. Vrátil se za dost dlouhou dobu. A hříbek nikde. Polekal se: „Kam mi zmizel, přál jsem si přece samé dobré věci?“ Šel do lesa, tam, kde potkal starou paní. „Kde jste?“, zavolal. Zjevila se a řekla: „Co se děje?“ „Někdo mi ukradl mého hříbka.“ „To byla stará čarodějnice, bydlí tamhle za lesem.“ „Hned se tam vypravím.“
Když tam došel, byl unavený. Před domkem se objevila zlá čarodějnice. „Dej mi mého hříbka!“ „Nedám, musíš odpovědět na tři otázky. První je: I kdyby tisíc koní šlo, nevytáhne ho.“ „To je přece stín.“ „Druhá otázka: Leze, leze po železe, nedá pokoj, až tam vleze. Co je to?“ „Klíč.“ „A do třetice: Kdo je nejlepší přítel člověka?“ „Pes.“
Čarodějnice se rozzlobila: „Jdi domů, máš tam svého hříbka!“ Opravdu tam byl. Ale jestli hříbek existuje, to nevím.
David Zrno, 10 let, 4. E, 7. ZŠ Plzeň-Vinice
|
|
