DVA BRATŘI

V jedné vesnici žili dva bratři. První byl lakomý a bohatý. Zatím druhý bratr byl tak chudý, že se sotva najedl. Oba měli dva volky. Bohatý bratr platil toho druhého za to, že mu je pase s těmi svými. Jednou se šel podívat na pastvu a uviděl ty své ležet v bahně a ty bratrovy na louce. I začal na něho křičet, že je tam schválně zahnal, a ze samého vzteku vytáhl nůž a bratrovy voly zabil. Co měl chudák dělat? Stáhl z volů kůže a vydal se do města, aby je prodal.

Město bylo daleko a začalo se stmívat. Chudák se začal bát, a proto vylezl na strom. Jak tam tak sedí, přijdou pod ten strom dva loupežníci. Vysypali svůj lup na zem a začali ho přepočítávat. Chuďas se celý třásl. Najednou mu kůže vypadly z rukou a spadly na hlavy loupežníků. Loupežníci vyskočili a utekli, protože si mysleli, že to byl nějaký duch. Chuďas slezl ze stromu, posbíral drahokamy a utíkal domů. Cestou zaběhl k bratrovi a půjčil si od něho váhy. Bratrovi to bylo divné, a proto dal na dno vah trochu smoly. Když chuďas vracel váhy, uviděl boháč velký drahokam. Ze zlosti svému bratrovi zapálil dům. Ten se na poslední chvíli zachránil z hořícího domu.

Ráno si šel půjčit k bohatci vůz a pytle. Ten se ho ptal, na co to všechno potřebuje. Mladší odpověděl, že jede prodat popel. Bratr se smál, ale, aby ho mladší nepodezíral, vyhověl mu. Chuďas naložil popel a jel do nejbližšího města. Cestou potkal dva poutníky, kteří byli unaveni dlouhou chůzí. Zeptali se, zda by si mohli sednout na vůz. Chuďas řekl: „Sedněte, ale nesmíte kýchnout. Vezu totiž vzácné koření. Kdybyste kýchli, zkazilo by se.“ Tu se zvedl obrovský mrak prachu a poutníci se neudrželi a kýchli. Chuďas dělal, že nic neslyšel. Ale, jak dorazili do města, otevřel jeden pytel a vykřikl: „Ó, moje vzácné koření! Co se s ním stalo! Bohužel, budete to muset zaplatit.“ Poutníci mu dali dva pytle zlaťáků a co nejrychleji zmizeli.

Když se vracel domů, vysypal všechen popel za městem a šel vrátit vůz a prázdné pytle. Boháč se ptal, jestli dobře prodal. Když uviděl dva pytle plné peněz, podpálil vlastní chalupu a nacpal všechen popel do pytlů. Jel do města, protože si myslel, že prodá všechno. Ovšemže se vrátil s hanbou a nepořízenou.

Od té doby žil chuďas šťastně až do smrti. Všem vnoučkům vyprávěl své příhody, ale ani jeden mu nevěřil.

Martin Šmejkal, 10 let, 8. ZŠ

HOME

UP