|  | | v Plzni - Hrajeme divadlo... |
Hrajme divadlo před tváří celé veřejnosti
Již více než rok je veřejné mínění v našich regionálních médiích masírováno plzeňskou divadelní lobby, usilující o vyřešení svízelné situace, do které se dostalo Divadlo J.K. Tyla havarijním stavem jedné své budovy. Řízená kampaň, ze které se postupně vy- tratily dvě možné varianty řešení, t.j. oprava současné budovy, či výstavba nové, je dnes již v našem regionálním tisku a ZAKu prezentována jen ve prospěch výstavby nové, dokonce s již vyhlédnutým místem. Proč - to ukáže teprve budoucnost, komu tato budova v majetku města připadne.
Nic proti tomu - jde o legální přístup, pokud v něm není v našich médiích zaměňováno přání divadelní lobby a příznivců Divadla J.K.Tyla za přání celého plzeňského veřejného mínění. Vždyť žádný reprezentativní sociologický průzkum kulturních potřeb a zájmů občanů města Plzně nebyl proveden. To, co se mi tedy na celé kampani kolem divadla nelíbí, je vytváření dojmu, že všichni fandí výstavbě nové budovy divadla. Menšina je zde účelově vydávána za většinu. V nejbližších dnech má totiž již Zastupitelstvo města Plzně rozhodnout na doporučení Rady, která ze dvou variant bude přijata. Podezřelý spěch ! Článek, upozorňující již na podzim minulého roku na tento způsob vedení kampaně, jejíž podstatou je vylučování jiných názorů z médií mně nebyl uveřejněn s tím, že jde o " příliš omletá témata ".
Pravou příčinu, proč se různá lobby v celé České republice uchylují k takovým nátlakovým akcím vůči státním i samosprávným orgánům cestou ovlivňo- vání veřejného mínění, vidím v naprosté nekoncepčnosti kulturní politiky státu. Vloni vládou přijaté Zásady kulturní politiky státu ani nikdo nezná. Nenachází v Parlamentu politickou podporu, na rozdíl od neuvěřitelně rychle přijatého zákona na podporu tělovýchovy a sportu a z toho vyplývající možnost finančního krytí náročných akcí ze státního rozpočtu. Navíc - současná vysoce centralizovaná daňová soustava umožňuje vládě a legislativě volně nakládat s obrovskými finančními prostředky, věnovanými tu na světové setkání finančníků, tu na setkání představitelů NATO, tu na výstavbu sportovního zařízení v Praze, sloužícího k pořádání mistrovství světa v ledním hokeji - především tedy na akce mezinárodního reprezentativního charakteru. Každý politik po sobě chce z prostředků daňových poplatníků zanechat pomník.Co na tom, že tato centralizace přivedla svým způsobem přerozdělování k vysoké zadluženosti mnoho měst a obcí - v případě města Plzně omezení finančních možností určených k jeho rozvoji.
Za této situace je i pochopitelný tlak plzeňské divadelní lobby , která nevidí jinou možnost, jak prosadit své zájmy bez ohledu na jiné oprávněné požadavky kulturních institucí města Plzně a Plzeňského kraje, než vytvářením tlaku veřejného mínění na samosprávu.
Vedení města Plzně se dnes snaží této situaci alespoň do budoucnosti vytvořit hráz tím, že po zpracování jednotlivých dílčích koncepcí rozvoje města Plzně nyní přistoupilo ke zpracování dlouhodobého, komplexního, dostatečně pružného plánu rozvoje města Plzně s horizontem až dvaceti let. Ten počítá nejen s permanentním růstem plzeňské aglomerace cestou přidružování dalších okolních obcí, ale především - po důkladné analýze hmotných i lidských zdrojů - stanovit i priority jejího rozvoje. Při jejich realizaci budou podle mého názoru sehrávat důležitou roli tyto skutečnosti :
- Jak se v průběhu let dokáže městská samospráva, její politická reperezentace vyrovnat v oblasti investic ve vztahu ke kultuře s obrovským dluhem minulosti.
- Jak velkoryse se dokáže budoucí politická reprezentace města Plzně vyrovnat s možností spojit v jeden celek prostor od výstaviště až k zoologické zahradě s cílem vytvořit tam zázemí pro hromadné využití všech funkcí volného času s příslušnou společenskou vybaveností nejen pro Plzeňany, region, ale i pro rozvoj cizineckého ruchu ke zvýšení přitažlivosti naší západočeské metropole.
- Jak rychle opustí politická reprezentace města Plzně myšlenku soust- ředění kulturních služeb a příležitostí jen do centra města a bude podporovat myš- lenku kulturní decentralizace, postupného budování lokálních kulturních center v souvislosti s dalším růstem města. Tím se vyvarovat chyb, kterých se v minulosti dopustila Praha a o kterých se tam dnes začíná pozdě, ale přece diskutovat.
Z tohoto hlediska by mělo být řešeno i postavení Divadla J.K. Tyla v rámci celého systému místní a regionální kultury, a nikoli izolovaně .
Mimochodem - v celé kampani médií kolem divadla mně chyběly a chybí v regionálních médiích veřejně projevené názory členů kulturní komise města Plzně jako poradního orgánu Rady, ředitele rozsáhlého Úřadu služeb obyvatelstvu Magistrátu města Plzně, i jiných vedoucích úředníků Magistrátu. Že by bylo již předem v zákulisí rozhodnuto ?
Miroslav Dekař, Plzeň
|  |
|
