Vycházka po dubnové ZOO 25.4.2002 aneb díky p. Mgr. Votrubovi s digitálem přes rameno šel fotit reportér...
"Tento dubnový čas jest časem líhní, příchodů, nových zrodů, teplý svit sluneční rozpouští události zimní, a i přes únavu přetrvávající, pookřání v jarních činech jest viditelné u všech tvorů všehomíra..."
Tuto jarní úvahu básníka Karla Vojtěcha Oleveckého si zřejmě vzala k srdci mladá dvojice tučnáka Humboldtova, odchovaná ve zdejším výběhu, ve kterém obsadila volnou hnízdní noru ,do níž "křečkuje" různou podestýlku, ač nemá vlastních vajec. Tím napodobují již dvojnásobného otce a jeho družku (jejíž identita byla prokázána jarem loňského roku, kdy nakladla vajíčka, a už nebyla považována za samce), kterým se vylíhla dvě mláďata, která by měla koncem května opustit rodnou noru a oživit kolorit zdejšího stáda, které tak bude čítat třináct kusů.
      
V expozici statku se 15.4.2002.narodil klisně Antschi krásný kluk Noris, jehož otci Nickovi patří dík proto, že ač není Plzeňákem, tak se postaral o rozšíření těchto krásných a nenahraditelných zvířat, která zkrášlují náš život od dávných časů. A protože se v červnu t.r. očekává další hříbátko od jiné klisny, tak jí držme kopyta, ať vše dobře dopadne.
      
Nově zadaptované domovy dostali v těchto dnech Bitnurongové a černobílí lemuři van Zero, a protože tyhle chlupaté kámoše už známe z jiných expozic, tak se podívejme za roh, kde hned naproti šimpanzům jsou poprvé zpřístupněni návštěvníkům roztomilí tamaríni žlutorucí, výborní skokani pocházející z jižní Ameriky, kde jim však hrozí vyhubení. Přestože je jejich chov velmi náročný, v Plzni se čile rozmnožují (21.6.2001 sameček a 23.12.2001 dokonce dva kluci a jedna holka. Myslím, že tyto opičky si rychle získají srdce dětských návštěvníků. Ještě pro milovníky přesných údajů: tamaríni žlutorucí jsou zde chováni od 27.7.2000 (A schválně, jestli poznáte, proč se tak jmenují?)
       
17.4.2002. přicestovala z Polské ZOO Lodž Nurika, mladá samice levharta čínského, narozená 14.8.2000, která také bohužel patří k ohroženým živočichům, pro něž je veden Evropský záchranný program. Po příchodu k jejímu obydlí s fotoaparátem se přestala producírovat v trávě a zalezla do svého pelechu, odkud dávala jasně najevo, co mi udělá, pokud včas nezmizím a nenechám ji na pokoji. Doufejme, že na případné oslavě svých druhých narozenin nám předvede ze svých půvabů více než děsící pohled a vystrkované drápy, doplňované o výhrůžné mručení, tolik typické pro tyto krásné šelmy, a tím bude schovívavější k mým fotografickým úmyslům.
     
Nesmíme zapomenout na dvě samice supa bělohlavého, které k nám přibyly až z dalekého Maroka. Až si je půjdete prohlédnout, tak si povšimněte nenápadných spoluobyvatelů jejich voliéry, goralů tmavých, již jsou chováni pouze v pěti zoologických zahradách na světě! A ve volné přírodě jich také moc nezbývá.
To, že po celou dobu mé návštěvy panoval v celé ZOO čilý ruch stavebních či zvelebovacích prací, vůbec nevadilo některým zvířatům, aby relaxovala, jedla, zvědavě si nás prohlížela, spala nebo po svém komunikovala, jakoby věděla, že to všechno dění zde je v jejich zájmu. Na snímcích je o tom skromný dokument.
A co vy? Kdy se půjdete podívat do naší vzkvétající zoologické zahrady v Plzni?
K.H. Roudenský |
|
