Do dvanáctého ledna 2002 potrvá v Galerii Jiřího Trnky na náměstí Republiky výstava nazvaná Plzeň v noci.
    
Jak již název prozrazuje, můžeme se ve výstavních prostorách seznámit s pohledem několika výtvarníků na metropoli západních Čech. Nutno říci, že jde o souhrn uměleckých děl značně různorodý, a to jak tématicky, tak i co se malířských či jiných výtvarných přístupů týká. Naštěstí se to zdá být spíš ku prospěchu věci. Tak vedle sebe na jedné stěně objevíme kompozičně úsporné obrazy otce a syna Tázlerových, jejichž společné poetické pojetí díla - tlumené barvy a zimně melancholická nálada kontrastují s barevnou mozaikou rozprostírající se v Pokušení noční Plzně od Pavla Žiláka nebo s Ensorovsky působící Opravou věže Zdeňka Živného, která svým zpracováním barevné hmoty působí z celé výstavy nejdynamičtěji. V tomto směru jí však zdatně konkuruje Ratajův Noční Chodec, z jehož tahů jako by se na nás pod vousy usmíval sám mistr metafyzické malby G. Chirico. Za zmínku stojí i záhadný, jakoby chladným prosincovým světlem prozářený, nevelký obraz R. Drahotové Vstupte do manéže, jehož surrealistické kořeny jsou evidentní, či fantaskní "františkáni" Jiřího Vlacha. Návštěvník si skutečně může vybrat.
Co mne trochu mrzí, je absence takových osobností regionální výtvarné scény, jako jsou pánové Havlic, Kotyza a Jícha. Mám pocit, že bez nich tahle výstava není úplná. Avšak podívejme se na věc i z jiného úhlu, do tak malé výstavní síně nelze natěsnat vše, co by jistě organizátoři rádi. Nepovažujme tedy expozici za reprezentativní průřez západočeskou výtvarnou scénou, jímž ani samozřejmě být nemá, ale za pestrý střípek z prací výtvarníků žijících a tvořících v Plzni a okolí - rozhodně stojí za návštěvu.
Tomáš Javorský
|
