Kavárna Inkognito, 11.5.02
     
Pohled nezaujatý
Na koncert Té Jany jsem šel se smíšenými pocity. Věděl jsem o ní pouze, že je z Prahy, hraje "nový emocjonální šanzón" (pod čímž jsem nevěděl, co si představit) a že se koncert koná v lehce intelektuálním prostředí Kavárny Inkognito.
Po příchodu na místo jsem byl překvapen poměrně malým prostorem tohoto podniku, do kterého se však vešlo zhruba čtyřicet oddaných fanoušků skupiny.
Příjemným překvapením byla pro mě docela nezvyklá kombinace nástrojů: piano, kontrabas a bicí. Nečekal jsem, že na tyto nástroje se dá zahrát tak komplexní hudba. Zvlášť mne zaujal výkon bubeníka, který byl vskutku nadprůměrný...již dlouho jsem nikoho neslyšel tak nápaditě bubnovat.
Mimo starších písní (a jak jsem viděl, velmi oblíbených) kapela zahrála a Ta Jana zazpívala tři novinky.
Můj obdiv si Ti z Velké Ohrady získali výdrží - ač to byla již druhá štace (odpoledne kapela hrála na festivalu Mezi ploty v Dobřanech), přeci vydrželi, za důkladné podpory publika, hrát dvě a půl hodiny.
V druhé půlce koncertu mnoho z diváků už neudrželo své nohy v klidu a dali se do tance - a to nejen v kavárně, ale i venku na ulici.
Koncert měl výbornou atmosféru a mně nezbývá, než se těšit na její následující v srpnu.
Pajiczek
     
Pohled zaujatý aneb Jsou jako víno.
Srdce mi buší, jsem zpocená, sotva chroptím, únava dotírá, ale je mi krásně. Vybíhám na čerstvý vzduch zatancovat si do noci. Ulicí se nesou tóny "Velkoohradské lidové", pro mě té nejkrásnější "dance-hymny", kterou kdo napsal. Mám pocit, že i Pamela na neonové ceduli se za chvíli roztančí a začne zpívat:"Jsem chytrá holka z vesnice/nedám si koukat do palice..."
Už je to tak. Jestliže jsem na minulém koncertě v Runwayi musela přehlížet místní unuděné štamgasty a do "pohody" se dostat téměř násilím (i když nakonec jsem dokázala vnímat pouze hudbu, ale za jakou cenu!), tenhle koncert byl o něčem jiném. Komorní prostředí, kapela odevzdávající maximum své hudbě, hudba pohlcující fanoušky. Co návštěvník, to vřelý posluchač. Právě on je tou zpětnou vazbou, bez které se kapela na koncertě neobejde. A na tomhle koncertě to vazbilo parádně...
Zpěvačka se noří do svého nitra a na povrch vyplouvají písně, v nichž se odráží trápení, odhodlání, naštvanost, zklamání, bolest, touha, zlost... Slova nejsou prázdná a kdo hledá, najde si v nich i pro sebe něco vzácného.
Sytý hluboký hlas, metličky šimrající bubny, najazzlé piáno a mazlivý kontrabas. Sklenička bílého a všechno skončí dřív než Pamela mrkne očkem. A já bych si přála, aby to neskončilo nikdy. Věřím totiž, že je hudba, která léčí. A některá ani nestárne.
-vzyk
|
