    
Zajímavou výstavu je možno v těchto dnech navštívit v národopisném oddělení Západočeského muzea v Plzni. Je zaměřena na nedávnou, a nutno poznamenat, že ne právě nejveselejší, etapu historie naší republiky. Expozice nazvaná Nejen stěny měly uši ukazuje především techniku používanou bývalou Státní bezpečností k odposlouchávání a sledování osob nebezpečných či nepohodlných tehdejšímu režimu. Tak zde můžeme spatřit například špionážní kamery, řadu pověstných "štěnic" od těch nejmenších mikrofonů, jež se vešly třeba do plnicího pera, až po komplexní systém pro odposlouchávání zahraničních i vnitrostátních telefonních hovorů, společně se zařízeními používanými pro záznam, tedy magnetofony a jejich starší sourozence drátofony. (Místo na plastové pásce s ferritovou vrstvou je v tomto případě zvuk uchováván na tenounkém kovovém drátku. Tento záznam možná není kvalitnější, ale rozhodně je trvalejší.) Nechybí ani ukázky tak důmyslných a zároveň jednoduchých zařízení, jako je přenosný vyvíječ páry k rozlepování dopisů.
Většina exponátů pochází z padesátých a šedesátých let a i v důsledku toho je tedy opravdu něco k vidění, protože tehdy, jak známo, nešlo všechno "narvat" do jednoho nebo dvou čipů jako v současnosti. Pousmání dnes vzbuzuje možná velikost odposlouchávací techniky a také její kódové názvy (např. záznamník Boubín nebo již zmiňovaný parostroj pojmenovaný Parník), míň k smíchu je už jejich účel.
Kromě samotné techniky se lze dozvědět i ledacos o její konkrétní aplikaci a praktikách StB z dosti rozsáhlé textového doprovodu a dokumentárního filmu promítaného na videu, které výstavu vhodně doplňují. Za zmínku stojí i stylová úprava prostorů, v nichž je instalace umístěna. A pokud by někomu snad přišla poněkud staromódní, nechť si uvědomí, že podobné prostředí bylo součástí našeho života po celých čtyřicet let a většina z nás se netvářila, že by tím byla nějak pohoršena.
T.J.
|
