    
Plzeň si letos připomíná 90. výročí narození plzeňského rodáka Jiřího Trnky, umělce vpravdě renesančního, jehož tvorba významným způsobem vstoupila do české výtvarné školy, ilustrátora, loutkaře, imaginátora, který svoje tvůrčí postupy syntetizoval ve filmové tvorbě: Kdo by neznal loutkový Špalíček nebo Karafiátovy Broučky? Jeho fantazie překlenula hranici mezi snem a skutečností a dodneška nabízí hluboké emocionální prožitky.
Ke vzpomínání na národního umělce Jiřího Trnku přispěl rovněž pietní akt uskutečněný 24. února u jeho busty v parku na Mikulášském náměstí v Plzni. Mrazivé únorové odpoledne, jímž poletovaly sněhové vločky, rozehřály písně pěveckého souboru Gutta. Průvodního slova se ujal Jiří Hlobil, shromážděné plzeňské příznivce kultury, kteří sic! dílem vyšlapávali psí šišky na trávníku parku, dílem se jim snažili vyhnout, oslovili také náměstek primátora Rödl a vedoucí odboru kultury MMP Vladimír Líbal. Přítomným neušla účast Trnkových potomků, syna Jiřího, který rovněž kráčí o otcových stopách, a dcery Heleny. Útočištěm shromážděných se pak stalo gymnázium na Mikulášském náměstí.
A ještě taková drobnost o tom, kdo v tu sobotu u busty nebyl: Její nepřítomnost a její ignorování v umělcových oficiálních životopisech přesto nezapřou nesporný talent akademické malířky Kláry Trnkové, který nepochybně zdědila po otci. Uplatnila jej na výstavách, v divadle i v televizi, dnes se věnuje interiérovému designu. Jejím dílem jsou například interiéry v dětském azylovém domě Klokánek.
Květa Matějovcová , foto K.H. Roudenský
|
