Interview s jedním členem divadelní společnosti "Teatr novogo fronta" po skončení hry "Vagabond Adam Kadmon" na Plzeňském náměstí 22. 8. 2001 ve večerních hodinách, který při otázce na jeho jméno odpověděl takto:
- My jména nepoužíváme, stavíme se do pozice, kdy je nejdůležitější jméno souboru a kdo je režisér, herec nebo technik není vůbec podstatné.
K. H. R. : Myslíte, že mezinárodní obsazení vašeho divadla vzniklo v důsledku globalizace?
- No - je to důsledek globalizace v tom dobrém slova smyslu!
K. H. R. : Jak a proč vznikla hra"Vagabond Adam Kadmon"?
- Je to určité téma, které sžírá každého člověka, a vždy to vyrůstá takovým způsobem, že potkáte někoho, koho chcete mít jako životního partnera, jenom proto, aby se stal vaší inspirací, protože tak jak se k vám chová, tak vy se chováte k němu a vzniká určitá kultivace osobnosti ve smyslu dvou stran.
K. H. R. : Takže představení viděné před chvilkou je nejen paralela na Bibli a určitý úsek dějin, ale i o mezilidských vztazích?
- Ta samotná tvorba ano, ale samotný artefakt je trošku o něčem jiném, u něj jsme se drželi určitých parafrází na Bibli. - Je to možná trochu židovštější, než jsme si představovali... ale jak je možné vyjádřit se k tématu, který nás sžírá: Proč jsme na světě? Proč jsme stvořeni? Proč jsou války? A holocaust?
K. H. R. : Divadelní společnost, ve které učinkujete, projela většinu světa,
váš manager nastínil, proč zůstáváte v Praze...
Jaké jsou rozdíly v kulturnosti mezi Čechami a Švýcarskem, kde se často pohybujete?
- Praha je pro náš soubor jedním s nejinspirativnějších míst... Ve Švýcarsku jsem dělal choreografii a mohu vám říci, že tam chybí invence, nemá to ten správný risk, všechno se dělá podle konceptu...
... to v Česku a Slovensku nám publikum jakoby pomáhá, divák se stává součástí samotného děje.
My jme zde vyrůstali za železnou oponou, a to, o čem pojednával tento kus, je zde přijímáno jako součást života, je jedno, jestli se v produkci skáče dvojité salto a nebo někdo visí za nohy... ale více se vnímá důležitý obsah! Já o tom Švýcarsku nechci špatně mluvit, ale tam jsou konzumenti formy a sdělení obsahu je pro ně už jakoby sekundární.
K. H. R. : Ve hře "Vagabond Adam Kadmon" je také v určité formě poznat slovanství...
- To nepochybně... myslím, že se v ní promítá slovanství a židovství... je třeba to uchopit ve větším rámci, protože židovská kultura poznamenala slovanský vývoj a tenhle styčný bod dává něco, co se neopakovatelně vyhýbá západním zemím, je to v Polsku, v Rusku, na Ukrajině, v Jugoslávii... ale možná už ne v Chorvatsku, Itálii... , tenhle bod je dar, který je nutno si pohlídat
v rámci naší kultivace... A na čem se zakládá kultivace lidské osobnosti? ... na konfrontaci. Je to neopakovatelné, má to jenom pár zemí!
K. H. R. : A co Francie, jak působí styčné body tam?
- Francie... hráli jsme tam na mnoha velkých divadelních festivalech a mohu vám říct, že tam je krásné to, že kdokoliv s vámi spolupracuje, udělá vše pro to, aby vám otevřel prostor, ve kterém se můžete pohybovat, vždy vytváří nejlepší podmínky pro naše vyjádření a sami jsou v pozadí, to je na Fracii to neopakovatelné, nikde jinde to není tolik znatelné.
K. H. R. : Tady v rámci divadelní části festivalu "Na ulici", vystupuje spousta amatérských souborů, myslíte, že učinkování v těchto"ansámblech" je dobrá průprava?
- Nikdy jsem nerozlišoval diferenci mezi ochotníkem a profesinálem. Pokud máte určité sdělení, které se snažíte vyjádřit, tak vám nezáleží na tom, zdali se tím živíte, a pokud divák chce vaše sdělení slyšet, tak je to souznění.
K. H. R. : Co pro vás znamená návštěva divadla?
- Do divadla se nechodí proto, abychom zjistili. že si myslíme něco podobného v hledišti i jevišti, ono z jedné strany by to bylo hezké, ... ale my tam chodíme proto, aby vznikala konfrontace, která může změnit hiearchii našich hodnot. - Divadlo předává určitý oblak energie, který dává základ té neustále citované konfrontaci, a divák má v takovém případě prostor k přemýšlení.
Děkuji za rozhovor.
- Já také.
Se členkou hereckého ansánblu " TEATR NOVOGO FRONTA" paní IRINOU ANDREJEVNOU,těsně po skončení hry "VAGABOND ADAM KADMON" uvedené na Plzeňském náměstí , v rámci divadelní části festivalu "NA ULICI" 22.8.2001.
Tohle představení bylo hodně duchovně specifické,jak se vám v něm vystupovalo ve "stínu", starobylé gotické katedrály ?
- Dobře,v Plzni se hraje vždy dobře a v pohodě!
Měl jsem pocit že kromě biblických parafrází jsou ve hře nastíněné dějiny Ruska... ?
- To bych neřekla... ,myslím si že dějiny se pořád opakují podle nějakého zákona,který není určen námi lidmi,a dá se promítat do Česka,Ruska,Afganistanu,prostě kamkoliv. Je to o univerzálním zákoně k terý funguje v lidské společnosti.
Mohla byste prozradit něco bliššího o chystané produkci která se chystá v Plzeňském DIVADLE POD LAMPOU na podzim letošního roku?
- Bude to mezinárdní projekt,s jedním Německým kolegou,mnou a Čeští muzikanti tam budou hrát živou hudbu - Jazz který bude znít ve spojení s divadlem.
A byla bych ráda kdyby si lidé ,kteří se chystají na ono představení,nečekali pokračování divadla "TEATR NOVOGO FRONTA"-bude to něco úplně jiného!
Děkuji za rozhovor
K.H. Roudenský
|
