neděle 8.7. 2000 - Porta 2000 Letošní Porta přivítala také svébytnou vizovickou kapelu Fleret, jejíž zemitá muzika s nádechem folklóru si získává čím dál víc příznivců.
A nám taky sedne.
 redakce: Jak to u vás vypadá, takhle po kšeftě, zapadnete někam do hospůdky oslavit...?
Zdeněk:
Ne, ne, my musíme jet stejnak nad ránem domů, klasicky. Ale jinak chodíme. Jak kdy.
Já jsem byl do včerejška na dovolené na Šumavě, přijel jsem v noci domů, já to mám na ty Valachy do Vsetína,
do těch Vizovic nějakých 450 a hned jsem jel zpátky. Takže mam za sebou téměř 1000 kiláků.
redakce: Na Šumavě je to výborný na kole ...
Zdeněk:
No však, na kole. Já jsem tam najezdil 250 kiláků, teď za čtyři dni.
A opravdu se mi tam moc líbilo. Jezdil jsem s děckama - vzal jsem rodinku a vypadl...
redakce: Vy jste, tušim, profi kapela. Rodiny to snášejí v pohodě?
Zdeněk:
Jo, my se tím živíme už dlouho. Někdy je to náročný. Třeba teď o prázdninách, že hrajeme víkendy.
To jsou přehlídky. Takže my jsme od čtvrtka do neděle pryč. Ale zas tak přes rok se vyjede třeba na čtrnáct dní na šňůru
a čtrnáct dní jsme vyloženě doma.
redakce: Ale hrajete asi spíš festíky, já jsem vás třeba tady v klubech nikdy neviděl...
Zdeněk:
Jezdíme i kluby... takhle, festíky hraješ od června do září a jinak hrajeme kulturáky a kluby.
V Plzni jsme už takhle taky hráli, ale to je takové divné prostředí, ten Esprit, Divadlo Čas.
Chladný,... blbý. Jak kde, někde se dostanem i do rockových klubů. Třeba teď jsme hráli s Jarmilou,
ale my běžně hrajem větší bigbít, trošku. Normálně hráváme v Třinci na Noci plné hvězd a tak...
Hráli jsme, vlastně, jako předkapela Jethro Tull. My jezdíme normálně bigbíty, takže máme trošku jiný repertoár
než s Jarmilou, trošku tvrdší. Ale spíš zatím, nevím čím to je, jezdíme kulturáky. Ono, jestli je to serioznější, ...rozhodně
tam je třeba jistý peníz, nějaký. Protože třeba ty kluby jedou na různá procenta a čert ví, kdo na nás dojde.
I když, kde už jezdíme pravidelně, nemáme problém s lidma. Spíš naopak. Protože nejsme ani drazí a pořadatel nás bere rád.
Ale je pravda, že nás někdy lákají tadyty rockové kluby a někdy risknem i na ty procenta, někdy se to vyplatí. Když děláš šňůry
a máš pět koncertů zaplacených, tak šestý můžeš risknout za dopravu a za nocleh.
 redakce: V klubech je s lidma přece jenom větší kontakt...
Zdeněk:
No, je to lepší. Třeba Golem je ve Zlíně vynikající klub, ale tam jsme doma, čili tam to bývá naprosto pekelné.
Pak hráváme v Praze hodně v klubech, samozřejmě, Praha jo. Tady v Čechách jak kde, jak se podaří a jak nám to dohodí.
Je to zajímavé, spíš kulturáky. Ale je pravda, že my hrajeme patnáct koncertů měsíčně. Takže jezdíme po tý republice,
ale jezdíme dost i ven. Do Polska, Francii a tak. Teď hodně to Polsko nás drží. My projdem s touto muzikou spíš, než tady
na nějaké trempské... i když byli dobří, ale hledí trošku jak z jara, protože přeci je to trošku jiné. My spíš projdem
přehlídky World music. Občas hodíme ještě trošku jiné věci.
redakce: Postřeh jsem tu U.S Army partu, těm se to asi moc nelíbilo...
Zdeněk:
Takoví lidi jsou vždycky a všude. To je jedno. To jsou mladí kluci... Oni hulákali, že jsme moc tvrdí. V Českém Brodě že bysme
neobstáli a tady, že má být folk a country. Tak to my neřešíme. Je pravda, že jsme z folku vyšli, však jsme hrávali s Redlem
a vyhráli ty Porty tady x-krát. Do je druhá věc.
redakce: Jak skládáte, jak děláte nové desky? Vypipláte písničky ve studiu, nebo je na kšeftech ukovete a pak jdete natáčet?
Zdeněk:
Desku uděláme ve studiu, zatím. Ale o nás se říká, že jsme spíš živá kapela. Takže by bylo určitě nejlepší udělat živák.
Už máme aj snad pojízdné studio, které by s náma jezdilo, z Prahy. Ale chcem udělat až Best of v současné sestavě.
Většinou máme věci hotové na zkušebně, rádi zkoušíme, jsme kamoši. My spolu jezdíme na dovolenou, paříme, nemáme
nějaké ponorky, my si rozumíme. Jsme Vizovice, vyřešíme si to u chlastu, máme sponzora Jelínka. Rádi se sejdem, popijem,
poplkáme a uděláme nějakou věc, jednu, dvě, tři. A když je toho víc, tak se udělá deska. A vlastně už máme většinu písniček
vyzkoušených na lidi. Takže víme, co uděláme, co ne. Kromě poslední desky, u všech ostatních jsme přišli a udělali takové ty
věci, co jsme měli na 100%. A u té poslední jsme asi polovinu věcí zaimprovizovali a musim říct, že to bylo dobré.
Poněvadž je tam daleko větší nálada. V té improvizaci vlastně vytáhneš ducha z toho studia. Opravdu jsme si hráli se zvukem,
s prostorem... To je zajímavé někdy dělat. To jsme až u této poslední desky, u Tož tady to máte. A teď, to vlastně lidi ani neví,
že jsme natočili, a musím říct, že podle mě je to jedna z nejlepších desek, to bude asi Tož šťastné a veselé. Udělali jsme vánoční desku,
asi 48 minut materiálu. Napůl jsou to nějaké staré koledy, ale opravdu staré. Tam nebude nikde Nesem Vám noviny, nebo tadyty. Úplně staré valašské
koledy vpodstatě až ty keltské a rumunské a tadyty hrůzy - výborná harmonie, strašně těžký věci, těžce jsme to sháněli po archívech.
Jarmila měla doma staré noty, takže taky z toho. A půl věcí jsme dodělali sami. A ten materiál se tak podařil,
i ty naše věci nové které k tomu tak zapadly, že si myslím, že to bude velice dobrá deska. Tak tu jsme udělali tím stylem, že hromadu věcí
jsme museli improvizovat ve studiu, protože jsme si vzali Milana Straku z Buty na různé píšťaly, klarinety, potom Jana Rokytu, starého vynikajícího
folkloristu, nám tam hrál na cimbály a další lidi, ale vyšlo to fantasticky.
 redakce: Teď jsem koukal na paní Šulákovou, stěží sešla ze schůdků z pódia - jak snáší takovýhle akce?
Zdeněk:
Ale jó, ona v pohodě. Myslim, na to, že je jí jednasedmdesát roků. Ona to ujezdí s náma všecko bez problémů, i ty ciziny. V tom
Polsku jsou přejezdy z koncertu na koncert během dne třeba 1200 kiláků a Jarmila to zvládá. Takže v pohodě. Je pravda, že my to nestavíme na ní všechno,
teď s ní třeba jezdíme prázdniny. Pořadatelé chtějí, je to pro ně zajímavé. Ona natahne lidi. Většinou všechny ty rockové kluby jezdíme sami.
Máme dva repertoáry a nám je to jedno, co bude. Je pravda, že my se těšíme po půl roce, že vyjedeme s ní, protože je s ňou sranda. Ona se někde trochu...
společensky unaví, trochu napije, zná stovky písniček, různých prostonárodních, takže pokud je na tu správnou míru naladěná, je to zážitek.
Pro nás jsou to obrovské zkušenosti, co nám vykládá zážitky. Protože ona má svět projetý celý. No, ale na druhou stranu se těšíme, jak pak vletíme
do těch klubů a řádíme si ten svůj repertoár. My hrajem zhruba dvě a půl hodiny v tahu takovej bigbítek.
redakce: Trému asi moc nemáte, mastíte to tam s přehledem ...
Zdeněk:
My jsme zvyklí hrát. A hrajeme rádi. Když hraješ svoje věci, znáš je a máš z toho radost, tak to jde.
Je pravda, že už asi šest let se tim živíme a opravdu jsme projeli těch koncertů...
I když to není o tom, někdo má trému celý život, když jsem to tak poslouchal...
Ale nás to nijak netrápí, prvním tónem to spadne.
redakce: Tak to asi oficiálně utnem a půjdem na další medovinu...
Zdeněk:
Jo, na další rundu tě zvu já...
KH, foto BK |
