V sobotu 4. srpna hostilo plzeňské výstaviště v rámci hudebního festivalu Rock In Plzeň - Town Of Gambrinus celou řadu českých kapel; od méně známých až po nejslovutnější jména současného hudebního dění. Návštěvníci tak měli v jednom dni možnost vidět kapely jako Plexis, Divokej Bill, Mňága a Žďorp, Buty, Echt, Tichá dohoda a mnoho dalších, protože součástí akce bylo také jedno ze soutěžních kol přehlídky Jim Beam Rock. Největším tahákem večera byla samozřejmě legendární Hudba Praha, na niž však přišla řada až dlouho po půlnoci.
Na festival jsem se dostal právě včas, abych zastihl zvukovku Divokýho Billa (tudíž někdy okolo osmé večer), a tím pádem následně i Buty, Mňágu a Žďorp, Tichou dohodu a Hudbu Praha. Amfiteátr v tuhle chvíli sice není narvaný k prasknutí, ale lidu je tu vzhledem k počasí docela dost. Začíná hrát Divokej Bill. Jsem spokojen, neboť pro ně mám díky jejich nebojácnému přístupu ke škatulkování muziky slabost. A nejsem sám - soudě podle zástupu nadšených fanoušků pod podiem. Oblíbená ohnivá show se z patrně z důvodu nevhodných světelných podmínek nekoná - plivat oheň v momentě, kdy na vás škodolibě zasvítí slunce, které celý den někde vyspávalo, se do značné míry míjí účinkem. Tož oheň sice nebyl, ale dobrá a energická muzika kapely se bez něj klidně obešla. Zvuk je v normě, průměr. Potkávám K.H.Roudenského, který si stěžuje, že nejsou slyšet housle. Stojíme kousek od P.A. aparatury, takže chvíli není slyšet nejen housle, ale ani K.H.Roudenského. Na známých loudím pivo - jsu líný stát frontu.
Divokej Bill dohrál, připravuje se Mňága a Žďorp, zvuková zkouška se protahuje, na výstaviště s padajícím soumrakem proudí další spousta lidí - zdá se být solidně zaplněné. Dav pod pódiem s prvními akordy, které už nepatří ke zvukovce, ještě houstne a nadšeně vítá v Plzni tolik oblíbenou skupinu. Zvuk se v průběhu právě probíhajícího setu lepší, Mňága s Hudbou Praha na tom byly po téhle stránce asi nejlíp. Asi po čtyřiceti minutách se kapela loučí, leč následuje, podobně jako u Divokýho Billa, přídavek - z časových důvodů jen jedna věc.
Tichá dohoda se nejdřív tvářila silně unplugged - barové stoličky, akustická kytara a p., ale jízda to byla dobrá, sóla na saxofon i kytaru silně emotivní a bravurně zahraná, rychlejší písničky se střídají s potemnělým jevištěm a náladovkami, Blance Šrůmové to pořád sluší, co byste ještě chtěli...
Buty jsou zvučeny neskutečně dlouho, časové průtahy byly kazem, jenž značně znepříjemňoval život všem zúčatněným stranám. Festivaly bývají noční můrou zejména pro personál u mixpultu, ale půlhodinové přestavby pódia by klidně oželeli i diváci. Uvedený nedostatek na druhé straně v pohodě přebila skvělá atmosféra během setů účinkujících. Stálo prostě za to si počkat. Zvukovka But pomalu přechází v úchvatný vokálně perkusivní úvod znějící jako něco mezi domorodou hudbou z Océánie a soulem. Jestli to byla improvizace, tak uctivý hlubosklon, pánové (A jestli ne, tak též.). Buty odcházejí bohužel bez přídavku, i když jej obecenstvo nekompropisně vyžaduje, čas totiž silně oponou trhnul a moje přesýpačky ukazují - cože?! - jednu hodinu ráno!
"Vy jste na tom dobře, vy nás slyšíte, ale my tady nahoře slyšíme houby," nechává se slyšet toužebně očekávaná a konečně nastoupivší Hudba Praha, zatímco se zvukař snaží vyrobit přijatelný sound. Naštěstí netrvá dlouho a přichází první věc - Je divnej, což všichni kvitují radostným pokřikem a následným potleskem. Nazvučení se dolaďuje během první věci, odezírám, co říká Majka Koblicová technikovi sondujícímu, zda je něco slyšet z jejího odposlechu. Jsou to dvě slova - jedno nespisovné a druhé neslušné. To už kapela odpaluje jednu bombu za druhou - nevyjímaje Zákon o zachování energie, Mäelsröm a samozřejmě hit všech hitů Máma, táta, který přichází téměř na samý závěr vystoupení. Začínám je podezřívat, že se potají scházeli a hráli spolu celou tu dobu, kdy zmizeli z podií...
Ještě představovačka - divácky to vděčná záležitost, pár přídavků, ukolébavka na dobrou noc a nezbývá než se kutálet domů jak ta profláklá koule v kulečníku...
Až na zmiňované časové průtahy sympatická akce v duchu hesla: Dost příjemné a dobré muziky na jednom místě a v jednom dni.
T. Javorský
|
