První, čeho jsem si všiml, když se intro v gotickolatinskoamerickém (uff?!) stylu přelilo do svižného kytarového riffu, byl velice slušný zvuk (zejména bicí a kytary), kterého se kapele podařilo docílit - na originálním nosiči je pravděpodobně ještě o něco lepší, protože k nám dorazily skladby ve formátu mp3. (No dobře, chvíli mi trvalo, než jsem pochopil, proč CD v klasickém přehrávači vydává toliko šum.)
VoCo teda De? Vězte, že o slušně zahraný bigbít, který lze upotřebit nejen na vesnických zábavách, ale i v řadě rockových klubů, které se nehodlají tvářit příliš nezávisle. I když si myslím, že v prvním případě není nutno před použitím ani protřepat - to způsobuje především charakteristický způsob využití kláves (Naštěstí na rozdíl od řady "takyrockových" bandů jsou využívány s citem, místo aby přeřvaly zbytek kapely a místní rozhlas.) a většinou nekomplikovaná struktura skladeb a melodie zpěvu. Pro ty, kteří mají v této chvíli na jazyku slova: "Já to říkal, zase nějaká zábavovka..." podotýkám, že kapela vystupující na zábavách nemusí a priori (tedy - správně česky ausgerechnet) hrát špatnou muziku, čehož je důkazem právě tahle deska. Nechci VoCoDe? v žádném případě opatřit nálepkou zábavové kapely, protože svým pojetím hudby tuhle rozlepenou škatuli nezřídka přesahuje a nevím, jakým scénám dává přednost. Čili čistě subjektivní názor. Muzikanti si udržují patřičnou míru nadhledu projevující se jednak v námětech textů, jednak v některých neortodoxních skaldbách - Hej ty, pojď, Travolta. (Kdyby takhle předělali Pomádu, tak by to aspoň trochu hrálo.) Jako další klad hodnotím poměrně nápadité aranže využívající v tomto typu produkce neobvyklé nástroje, jimiž jsou zde flétna a housle, spolu s výbornou sehraností - i když se může zdát samozřejmé, že ze studia, kde každý nástrojový part může být znovunahráván do zblbnutí hudebníků či zvukaře samého, nic jiného než perfektně sehrané věci lézti nemohou, není tomu tak (a nezřídka).
Za zmínku stojí i docela dravý zpěv místy až kabátovského ražení a melodie zpěvu (zejména refrény), které sice lezou rychle do hlavy, ale není to díky tomu, že by byly laciné - prostě to dobře hraje. Slabší stránkou alba jsou texty, které se pohybují více méně v tradičních mezích česky zpívajících rockových kapel - ale ruku na srdce, vono se v tý angličtině ledacos schová, žáno. Navíc - helejte, jak to poslouchám poněkolikátý, objevuju v textech místa, který jsou docela slušný. Pomalejší věci vyznívají v docela našlápnutém celku poněkud slabším dojmem, který částečně zachraňuje příjemný a vyzpívaný ženský vokál, jenž se ozývá také v refrénech nebo střídá zpěváka v některých pasážích, a nezní to vůbec špatně - střídání má hlavu a patu, nikoliv ve stylu "každej chvilku tahá pilku - hlavně, aby se holky nenaštvaly". Pokud by se kapele podařilo držet toho, co předvádí v písničkách Krokodýl (Kde se zajímavě uplatňuje již zmíněná flétna, jejíž širší využití by nejspíš vůbec nebylo na škodu.), Sem hotovej a po textové stránce pak v Pláči kurtizán (navzdory trošku zavádějícimu názvu mám za to, že text obstojí i sám o sobě), myslím, že by mohla časem nabýt neobvyklého věhlasu.
Tomáš Javorský
CD k recenzi poskytla skupina Vo.Co.De.
|
