Dráhu "Velvetů" mám možnost sledovat již téměř od první stanice. Pro ty z vás, kdo je neznáte, vězte, že je to skupina, která se za poměrně krátkou dobu vyhoupla na špici plzeňské rockové scény. Od hraní v druhořadých klubech tato hudební formace vyrostla do grupy mající své skalní fanoušky, kteří na rozdíl od velkého množství jiných skupin dokážou bez problémů zaplnit téměř jakýkoliv (nejen) plzeňský klub. Svůj styl Velveti označují jako new age rock, poslední dobou jsem je často viděl hrát s nálepkou nu-rock - ať už to znamená cokoliv:o). V každém případě jde o rockovou písničkovou kapelu, která upřednostňuje melodii před riffováním, ale stále si uchovává něco ze svých punkrockových začátků. Svoji pozici si skupina vydobývá krom hudby hlavně charismatickou osobností, která ji vede. Tam, kde teď Velvet Ecstasy jsou, je dostal právě Pepa Bolan. Když celou situaci trochu nadhodnotím, nebál bych se říci, že Velvet Ecstasy jsou Pepa Bolan a Pepa Bolan jsou Velvet Ecstasy.
Ale abych se také krom okolních tlachů dostal k CD samotnému. První co mne zaujalo, když jsem poprvé do ruky krabičku se stříbrným kotoučem dostal, byl booklet. Jako člověku s nepatrným výtvarným vzděláním se mi hodně líbil neotřelý nápad na úvodní stránce. Co mě však velmi zklamalo, byly stránky ostatní. Myslím, že vnitřek bookletu mohl být vyřešen nějak jinak nežli vloženým papírem se základními údaji o CD a texty jednotlivých písniček. Také na zadní stránce u jmen česky nazvaných písní by možná neškodila diakritika :o).
Na CD je celkově devět audio stop + několik bonbónků navíc ve stopě poslední. Nejdříve má posluchač možnost odposlechnout trochu teatrálně řešené intro a pak již nastupuje první píseň nesoucí název Coca-cola. Ačkoliv se nemohu zbavit dojmu, že základní kytarový motiv jsem už někde slyšel :o), řekl bych, že jde o jednu z nejpovedenějších písní na CD. Následuje zvonivá kytara uvádějící pohodovku Porn Star. Třetí je pomalejší baladicky laděná písnička Sugar, po níž máme možnost vyslechnout si několik parafrází na teenage star Britny Spears ve stejnojmenném songu. Pátou skladbou přichází místo, kde se dle mého názoru celé CD láme. Tím místem je melodicky asi nejvtíravější skladba Lollipop. Již několikrát jsem se přistihl, že si její kytarové linky tu a tam broukám a přemýšlím, ke které světové skupině je přiřadit. Je fajn, že písničku tak chytlavou mohu slyšet u plzeňských rockerů. Po Lollipop následuje set česky otextovaných písniček, což jedni vidí jako klad, druzí jako zápor. Já osobně se řadím spíše k té druhé skupině. První česká pecka má název Nikdo mě nemá rád a uznávám, že česká slova ji na chytlavosti asi lecos přidala. V celkovém pořadí sedmá skladba začíná praskajícím gramofonem, aby se pak rozvinula v radiovou hitovku, za kterou by se nemusel stydět ani Martin Maxa :o). Skupina v bookletu vyzývá všechny, kterým se tento komerčněji dělaný hitík nelíbí, aby autorům políbili místa, kam slunce nesvítí. Trochu šedě splývavá se mi zdá píseň osmá Rozcuchám ti vlasy, která mě z celého CD zaujala asi nejméně. Po ní ovšem nastupuje úlet, který mě hodně dostal. Akustická kytara, saxofon, ženský vokál, do toho nakřápnutý hlas Pepy Bolana. Vše dýchá atmosférou zakouřených barů v pochybných zapadlých uličkách amerických velkoměst a pochází jakoby z úplně jiného světa než ostatní písně Velvet Ecstasy. Posledním bonusem je znovunahrání písně Uniform z dema 2001 nazvaného Supermodel. Takže po tom, co si Pepa Bolan naladí svůj nástroj, si můžeme zavzpomínat na časy nedávno minulé. Ještě před tím máme možnost zaposlouchati se do kusu předposledního, kterým je cover verze Suffregatte city od Davida Bowieho.
Sečteno podtrženo - kvalitní CD, které má potenciál oslovit široký okruh lidí, neméně kvalitní skupiny, jejíž sílu ale přesto vidím hlavně v živých koncertech a frontmanovi.
CD bylo nahráno v sestavě:
Pepa Bolan - elektrická a akustická kytara, zpěv
Adam Chvojka - bicí
Vojta Zeman - el. kytara
Vlasta Zahradník - baskytara
r.i.per@email.cz
|
