"Smashe" jsem poprvé slyšel na Múze 2000, kde měli jeden ze svých prvních koncertů. Trochu zakřiknutá skupina se mezitím po roce vypracovala na suverenní těleso plzeňské scény se svým charakteristickým zvukem i aranžemi písniček, které na Múze rok poté předvedlo nesrovnatelně kvalitnější vystoupení, které nepostrádalo pódiový projev a kvalitněji zahrané nové songy. Smash of Garnet jsou, řekl bych, asi jediná skupina, která výrazně v Plzni šíří odkaz seattleské scény, tedy vlnu grunge, ale rozhodně se nejedná pouze o laciný plagiát božské Nirvany. Přiznám se, že podobná skupina mi tu celkem chyběla.
Pro Smash of Garnet je charakteristický syrový zvuk bolestně vzlykajících kytar, stejně tak i syrový hlas zpěváka Michala Brožíka, který se celkem povážlivě blíží pověstnému chrapláku Kurta Cobaina. Nejvíce mě ale celkový zvuk připomíná tvrdší kousky od skupiny Bush. Nejaktuálnější písně vypadají stále zajímavěji a skupina do budoucna ve skladbách slibuje nové postupy a experimenty ve stavění jednotlivých písní, takže jsem upřímně zvědav, jak se tato mladá nadějná formace vyvine.
A tak tedy vyndám placatý disk z krabičky, jejíž obal považuji za poměrně zdařilý ze všech úhlů a světových stran a sunu ho rovnou do mechaniky. A ihned ze začátku, bez nějakých inter, na mě spustí úvodní skladba Hero. Trochu šok pro začátek. Myslím, že by se na úvod hodilo něco jiného, aby se posluchač mohl aklimatizovat na to, co ho čeká.
CD Burn My Sorrow (spal mou bolest) bylo natočeno v listopadu 2001a první skladba se jmenuje, jak jsem již předeslal, Hero. Má pro Smashe naprosto charakteristický zvuk - rychlá úderná grungeová věc, zpěv buhužel trošilinku utopený. Druhá Insane je na tom dosti podobně, zajímavější zasekávaná část následuje až za polovinou. Třetí Flavoured přináší nápaditější napínavý kytarový efekt a špetku takové beznadějné atmosféry. Čtvrtá Heed mě je z celého CD asi nejbližší. Obsahuje nosnou melodickou linku, kterou jsem si broukal hned po prvních koncertech, na kterých jsem byl. Zdá se mi, že je i z celého CD nejkvalitněji vystavěna. Pátá Nude zaujme hned zpočátku vybrnkávacím úvodem a výraznější slapovou basovou linkou, jakožto i u Smashů trochu ojedinělým kytarovým sólem. Šestá My day je opět "taková Smashácká klasika" a ničím výjemčným mě po hudební stránce nazaujala, tím však neříkám, že by nějak zaostávala. Další - Damp Fearher trochu vybočuje svoji hutností a uceleností. Poslední osmá Sleep Sweety je asi nejpomalejší skladbou a ačkoliv písním tohoto typu jinak nijak nestraním, musím říci, že se tato skladba asi nejvýrazněji liší od ostatních a možná proto jsem v ní našel větší zalíbení, než ve všech ostatních.
Celým CD se táhne zvláštní grungeově bolestná a beznadějná atmosféra, kterou mi navozuje zabarvení zpěvu a některé kytarové linky. Ale abych jen nechválil. Celé CD se mi trochu splývá, není tu skladba, která by mě vyloženě zaujala na první poslech. Některé písničky si nejsou podobné jen náladou. Také se nejedná o nějaký hudební převrat. Jako plus beru, že skupina celkem rychle našla sama sebe a vytvořila si určitý standard kvality, který se nezhoršuje, ba naopak. Navíc je na klucích vidět, že to co dělají je baví a své hudbě věří.
Na celkové kvalitě zvuku je trochu znát, že není tak úplně profi, ale také se nejdená o žádný produkt druhořadé zvukové kvality. Opět je tu, stejně jako na živých vystoupeních trochu znát menší nedostatek v bicích a zdá se mi, že na leckterém koncertu byl zpěv nazvučen mnohem lépe a čistěji než na CD.
Podtrženo sečteno. Plzeňská scéna má další nosič, který trochu vybočuje z řady. Grunge tvrdšího zrna, který jistě potěší příznivce stylu a nejen ty.
Burn my Sorrow nahrála skupina ve složení:
Michal " Madman " Brožík - kytary, zpěv
Přemek " Cooly " Hanzlík - basa
Jan "Stickbreaker" Nádraský - bicí
Honzu (bicí) sice nenazveme jinak než Řezník, ale to mu neříkejte mohlo by se ho to třeba dotknout :o)
RIP (r.i.per@email.cz)
Více o skupině:
www.sweb.cz/smashofgarnet
CD k recenzi poskytla skupina Smash of Garnet
|
