14. dubna 2002 - dlouho očekávaný koncert skupiny Našrot. Jejich vystoupení v Divadle pod lampou minulý rok jsem vyhodnotil jako jeden z nejlepších klubových koncertů, na kterém jsem kdy byl, a tak jsem dychtivě očekával, zda mě Našroti letos nezklamou.
Skupina se za poslední dobu mírně posunula blíže k funky a hráč na bonga dodal hudbě prvky ethna s nádechem orientu, takže výsledný styl se dá nazvat ethno hard core funk. Skupina tím sice nepatrně "vyměkla", ale velmi příjemným způsobem. Hudba má ale stále náboj, dynamiku a švih.
Předkapelou byla Našrotům pro mě zatím neznámá skupina Ram Adonai, o které jsem do té doby věděl jen velmi málo. Snad jen to, že texty hojně čerpají z bible a křesťanského přesvědčení, což působilo jako poněkud rozporuplná informace. Tímto neříkám, že by mně tyto texty nějakým způsobem vadily, jen jsem si nedovedl dost dobře představit spojení tvrdé hudby a římsko-katolické ideologie. S nimi tu původně měla vystoupit i skupina Aviril H, ta se však, nevím proč, nedostavila.
Do Lampy jsem dorazil již kolem půl osmé. Bylo to tak akorát, abych mohl zaslechnout zvučení Našrotů. Jen pár tónů a rytmů stačilo, aby se u mne zdvihla nová vlna nadšení, a já se přistihl, že si podupávám do rytmu a bubnuji prsty o stůl . První měli vystoupit Ram Adonai, které jsem byl připraven přetrpět ve zbožném očekávání hlavních hvězd večera.
Když už se konečně Ram Adonai po půl desáté objevili na podiu, doufal jsem, že jejich vystoupení nebude dlouho trvat. Svých předsudků jsem se zbavil hned po první písničce. Skupina předvedla zajímavou dynamickou podívanou. Alternativní rock s četnými prvky crossoveru, výborně dělanou flétnovou linkou a závany dalších stylů rychle rozpohyboval diváctvo. Skupina měla výraz, hudbu prožívala a bylo vidět, že jí sami věří. Tyto aspekty mě vždy u hudebních těles potěší. Zvláště flétnista zaujal, neboť jsem si nikdy nemyslel, že se s příčnou flétnou v ruce dá také "pařit". Na jednu část koncertu flétnu vystřídal saxofon. Jediné, co bych vytkl, byl basový kytarista, který příliš nadšení nejevil a působil na mě dojmem, že se do skupiny příliš nehodí. Skupina také představila nového zpěváka, jenž měl ten večer premiéru.
Koncert začal rychlými skladbami, které postupně zpomalovaly a zmírňovaly. Poslední písnička (před přídavkem :o) v sobě nesla prvky funky, jazz rocku a nebál bych se říci, že jsem tam pocítil i trochu blues. Posluchači si vynutili ještě přídavek, který byl z rychlejších a trochu orientálně směrovaných kousků.
Skupina Ram Adonai byla pro mě příjemným překvapením a ačkoliv jsem před koncertem nevěřil, že bych něco takového mohl napsat, byli Našrotům opravdu důstojnými předskokany.
Ti na sebe nenechali dlouho čekat. Koncert začal zvukovým chaosem prvního songu z alba The Mirror and The Mask - Life is Elsewhere - a postavy pod pódiem se daly opět do zuřivého pohybu. Se stejným zaujetím pro věc se rozskákal i zpěvák Hraboš a přispěl tím k magickému propojení mezi hudebníky a lidmi nechávajícími se unášet jejich rytmy. Nutno podotknouti, že po Ram Adonai a první písničce Našrotů jsem jevil známky únavy a mé vědomí pod zpoceným čelem si nebylo jisto, kde najde energii na zbytek koncertu. Několik skalních posluchačů Ram Adonai odešlo a připravili se tím o výjimečný kulturní prožitek jejich škoda. Druhou písničkou byla trochu pomalejší Funky Town, dále následovala Going To Shamballah a série starších a energičtějších sladeb (například Lies z alba Brain Investigator), pak přišla jedna z mých nejoblíbenějších Snowing in the Desert, po níž jsem měl pocit, že jsem přišel o hlasivky a další pohyb mého těla je zcela nemožný. Ale hudba dokáže zázraky :o). V této sérii písní zazněly i Highway 2000 a There is no way z aktuálního alba. Našroti se chtěli rozloučit předělávkou I´m Free, ale diváci si vynutili ještě přídavek. Bohužel jím nebyla více jak devítiminutová skladba Arabian Magic Train, kterou jsme si všichni přáli slyšet (bubeníkův argument, že bez houslí by to asi nešlo, mě příliš neuspokojil :o), ale opět jedna z rychlejších písní ještě české éry skupiny (při tomto závěru Hraboš vyrval mikrofon z kabelu ještě že mikrofony byly na podiu dva :o))
Našroti nezklamali. Koncert, řekl bych, ještě předčil mé očekávání. Hraboš (už nevím u koho z mých přátel to vzniklo, ale od jistých dob mu přezdíváme Zdeněk Troška :o)) řádil na podiu jako ďábel a postaral se tak o příjemnou a uvolněnou atmosféru. Škoda, že podobně koncert neprožívají kytarista a basista.
Teď, den po koncertě, když píši tyhle řádky, téměř necítím záda a dělá mi problém držet hlavu zpříma, což je u mne vždy známkou hodně kvalitního prožití koncertu (kdo zažil, ví, o čem mluvím, kdo nezažil, ví o životě jen velmi málo :o)), a to vystoupení Našrotů v Lampě celkem dobře vystihuje a já doufám, že další koncert v Plzni na sebe nenechá příliš dlouho čekat.
RIP
Více o skupinách: www.nasrot.cz, www.ramadonai.cz
Stejný koncert jinýma očima: www.volny.cz/vitnovak/Akce/Nasrot/nasrot.htm
|
