Počasí se k letošnímu ročníku festivalu na ulici skutečně nechová příliš mateřsky. Nejinak tomu bylo i před nedělním vystoupením Anny K. - chybělo sotva půl hodiny do plánovaného začátku a pršelo tak neuvěřitelně, že jsem o uskutečnění koncertu silně pochyboval. Jako zázrakem však ve čtvrt na sedm živly umoudřily, a tak se zvukař mohl pustit do díla...
   
   
Chvilku před devatenáctou se zaplněným náměstím Republiky rozlehly první tóny - písničky z vlastní dílny vystřídala po dvou skladbách jedna od Pretenders. Na převzaté věci došlo ještě několikrát, a musím přiznat, že v nich hlas Anny K. zněl někdy lépe než v jejích vlastních skladbách. Zvlášť v pasážích, kdy se do zpěvu mohla víc opřít, bylo nabíledni, že disponuje velmi dobrým rockovým drajvem, který ve své, křehčeji orientované, tvorbě příliš nevyužívá, což je podle mě trochu škoda. Krátká zvukovka se bohužel podepsala na tom, že zanikal zpěvaččin příjemný hlas coby v podstatě nejdůležitější nástroj. To se sice v průběhu koncertu trochu zlepšilo, stejně jako celkový zvuk, ale jemněji a tišeji zpívané pasáže byly často přehlušeny bicími nazvučenými sice hezky, ale dost nahlas. Od skladby Kraj začalo vystoupení nabírat trochu bígbítovější obrátky, což publikum kvitovalo s povděkem, stejně jako zpěvačka, která se nijak nešetřila její pódiový projev však vychází na rozdíl od mnoha jiných z rockového cítění muziky, a nikoliv z předepsané choreografie, což je sympatické. Samozřejmě došlo i na největší hit Nelítám nízko a další známé věci, takže diváci během vystoupení zapomněli i na drobné mrholení, které se spustilo, a většinu skladeb odměnili patřičným potleskem a akustickou odezvou. Koncert uzavřely již zmiňované cover verze a písnička Nebe, jež zazněla i v jeho úvodu.
   
T. Javorský, foto: K. Heis
|
