NESLYŠITELNÝ ŘEV UMĚNÍ
Svérázně pojatou přednáškou o temných zákoutích umělcovy duše a múzách převážně výtvarných zahájili své vystupování na letošní hudebně-divadelní "pouliční směsi" valašští agenti humoru vyškolení osobně Bolkem Polívkou. Představení pojmenované Neslyšitelný řev umění bylo zčásti vtipnou parodií, zčásti klasickou klauniádou s množstvím rekvizit a dílem trošku nevážným zamyšlením nad lidmi, kteří se občas berou příliš vážně. Počasí se umoudřilo, takže na herce čekala Proluka zaplněná nejen sedícími diváky, ale i houfci stojících, kteří natahovali, ohýbali i jinak mechanicky namáhali své šíje ve snaze spatřit z jeviště co největší kus. Hlavní protagonista - poněkud potrhlý uměnovědec s bujnou kšticí - zahájil svoji přednášku (za asistence dívky proporcí výrazně slovanských) nástinem své pozoruhodné pneumatické teorie umění. I přes určité mezery ve vzdělání jsem pochopil, že hlavními výzkumnými prostředky jsou všeliké druhy luštěnin, metabolické procesy a vynález páně Dunlopův.
    
Malý rtuťovitý chlapík pak pokračoval v pulzování po jevišti, aby předvedl největší skvosty svého "pneumatického Louvru", jak nazval svoji sbírku plynných esejí o velikánech umění. Jeho vynikající přednes, parodující často šroubovanou (k)řeč některých odborníků, si zaslouží mimořádné uznání - jen zapamatování obrovského množství použitých slovních novotvarů vyžaduje paměťové kapacity takové mohutnosti, že by zbledli závistí i inženýři od Western Digital. Přísně vědecký charakter přednášky pravda narušily sem tam výrazy značně nižšího původu, které však neobtěžovaly, protože měly svůj účel a vytvářely potřebnou protiváhu. Po úvodu následovalo pojednání o životě umělce - jeho zrození, tvorbě a zejména nasávání inspirace. (Posledně jmenovaná etapa byla pojednána se vskutku valašskou důkladností.) V této části došlo více než v ostatních na hojné a bravurní využití rekvizit. Zlatým hřebem do rakve "seriózního" přístupu k uměnám pak byl závěrečný monolog zneuznaného výtvarníka, tragicky zakončivšího svůj trpký životní úděl pod obří sochou Věstonické Venuše z pěnové gumy. Představení nemělo za úkol zpytovat divákovo svědomí, nýbrž jej pobavit, kterýžto účel byl splněn beze zbytku, což dosvědčil i dlouhotrvající závěrečný potlesk.
Tomáš Javorský, foto: duki
|
