STRUNY NA ULICI

Čtvrtek 16. srpna

Při celkem přijatelném ozvučení začal ve čtvrtek v 17.30 v příjemném prostoru plzeňské Proluky koncert písničkáře Vladimíra Merty.

Jeho promyšlené texty a dynamický, především kytarový doprovod ho již po dlouhá léta řadí k nejoriginálnějším a k hudebně nejlépe vybaveným muzikantům naší folkové scény. Jeho písně jsou spíše hlubokými studněmi básní, jejichž dna se nedosahuje snadno. Komu se to však podaří, naskytne se mu pohled do zrcadla nejen zpěvákovy, ale zejména vlastní duše. Dobývání cizích srdcí je práce velice náročná a ani Merta to nemá jednoduché. Vždyť ne každý je schopen přijmout přesložité melodie i texty a jednodušší posluchač tak lehce ztrácí o písničky zájem (málokdy uslyšíte v hospodě či u táboráku někoho, kdo Mertovy skladby hraje, a ani z rádia se tento interpret příliš neozývá). Většina Mertových příznivců si jeho písně pamatuje především jako protestsongy z doby nedávno minulé a ti mladší potom z nahrávek buď nových, nebo zděděných po rodičích.

Vidět Vladimíra Mertu na pódiu je však něco zcela odlišného. Jeho hudební zdatnost mu totiž dovoluje hrát si se svými písněmi, sem tam jim někde trošku zkrátit kabátek, většinou však ještě přišít nějakou pohlednou nášivku. Za sebe musím ale říci, že střídmost a jednoduchost leckdy na kráse spíše přidává a že příliš mnoho nášivek, zvláště těch rozmanitých, může i tu nejkrásnější písničku-princeznu proměnit v ukvákanou zvukokaši-ropuchu. Mertův živý koncert pak nabízí ještě další málo vídané prvky. Tím nejvýraznějším je hudebníkův neopomenutelný talent "co vezmu do ruky, to hraje". Tím se ve světě hudby nemůže pochlubit každý, a tak se na Mertově vystoupení může posluchač přijít podívat, jak se na ty používané, ale také na ty zapomenutější a někdy i úplně originální nástroje hraje a jak vlastně vypadají. Možná je to můj osobní komplex z toho, že já na tolik hudebních nástrojů hrát neumím a v tomto životě s největší pravděpodobností už ani nebudu umět, ale i tady bych poukázal na sílu prostoty. Někdy se mi totiž písničkářův projev ve změti instrumentů a nejrůznějších kudrlinek zcela tříštil a ve své nejednotnosti přinesl jen prázdnotu sdělení, ať už myšlenkového či pocitového. Jinak byl Mertův koncert rozhodně profesionálně odvedenou prací. Ovšem včetně suchých poznámek mezi písničkami, doprovázených nepříjemně zdviženým prstem zkušenějšího kárce. Mertův improvizovaný ústní projev, zřejmě něco jako vtipy, totiž svou strojeností občas hraničící až s trapností ostře kontrastoval s chytrými a nápad nepostrádajícími texty a také s nedávným "lidsky teplým" koncertem Jiřího Schmetzera.

Na vystoupení jednoho z našich nejsložitějších písničkářů se přišlo podívat mnoho lidí a odcházeli (resp. zůstávali na další koncert) očividně spokojení.



Skupina AG Flek přišla na řadu bezprostředně po živém vystoupení Vladimíra Merty, tedy v Proluce, a to ve čtvrtek 16.8. v 19.00 hodin.

Chvilku to trvalo, než se jim podařilo sladit zvuky do odposlechů. Pak začal koncert. Už ze začátku bylo jasné, že po komorním Mertovi do toho udeří kapela, která se s tím občas nemazlí. Nešlo samozřejmě o death-metalový nářez. Spolu s folkem se však dostalo také na slušnou dávku rocku a také elektroniky. Škoda, že si to neuvědomili také zvukaři a vystoupení se tedy pro prvních šest řad stalo takovou změtí hluku, ze kterého bystřejší posluchač čas od času odlovil i srozumitelné slovo z úst elegantní zpěvačky či jednoho ze dvou hlavních zpěváků (výhodu měli v tomto případě ti, kdo umějí odezírat ze rtů).

Když už mě bolely uši a dole tlačilo pivo, rozhodl jsem se, že se protlačím z davu posluchačů ven. Cestou k bakelitovým budkám, nikoli ptačím, přátelé, jsem s potěšením zjistil, že ze zadní poloviny hlediště vypadá, a hlavně zní koncert úplně jinak. To bylo dobře, neboť ani ti nejvíce bystrozrací diváci odtud neviděli dobře na rty zpívajících. Koncertu chyběla především dynamika. Písničky byly podobně laděné, spíše pomalejší tempo se příliš neměnilo. Jednotliví členové kapely se mezi písničkami naváželi jeden do druhého, zejména do autora většiny textů i hudby, Karla Markyty, což celé vystoupení docela příjemně oživovalo. Nu. jsme zkrátka tvorové od přírody zlomyslní. Občasné špičkování, zvláště netýká-li se nás, přijímáme s úsměvem na rtech. Potlesk. Přídavek: Carpe Diem.Většina lidí odchází pak z hlediště přímo na náměstí Republiky. Tam už ladí lidé páně Žalmana.



Velice příjemný program nám pořadatelé festivalu připravili na hlavní scénu, na čtvrteční večer. Přesněji, ve 20.30 zde začalo vystoupení známého Pavla Žalmana Lohonky se svou společností.

Dav se dávil asi jako při Čechomoru. Náměstí Republiky praskalo ve švech. Ale ten, kdo přišel, nelitoval. Slyšel Žalmanovy staré šlágry, stejně jako písničky čerstvější, některé dokonce nově dovezené až ze samotného Brusu. Tentokrát se překonali také zvukaři a připravili tak posluchačům velmi lahodný poslech. Najednou nevadilo větší množství nástrojů ani rozlehlý prostor plzeňského náměstí. Texty byly srozumitelné, jednotlivé nástroje od sebe dobře rozlišitelné. To bylo skvělé, neboť Lohonkovy texty opravdu stojí za to a melodie jednotlivých nástrojů i harmonie hlasů jsou volené s citem a vkusem muzikantů s duší a srdcem. Lidé se dobře bavili, poslouchali i zpívali. Mezi písničkami dával zkušený Žalman prostor také svým mladším kolegům, a to je téměř nedocenitelné. Podle očekávání patřil tak tento koncert mezi pravé perly letošního festivalu Na ulici.

(Láďa Sedlák)



















Jaroslav Pertlíček, kapelník Bluegrass Collection, banjo, zpěv, Plzeň:
Sestava: Petr Fanta - el. housle, Michal Koláč - spoluautor projektu, textař, dobro, zpěv, harmoniky, Roman Hochsnedl - kytarbas, Alan Zíka - kytara, Lucie Kožarová - flétna, zpěv. Fungujeme od letošního května.

Je to tady nářez. Byli jsme na Zahradě a nemá to srovnání. A říkáme si, že to je úžasný, když město a Esprit tuto akci připravuje pro lidi. Dokonce ani v Evropě nevíme o podobné akci. Zasadit podia do krásného historického jádra města je prostě ojedinělé. Je to akce par excellence. Děkujeme městu, Espritu a posluchačům, kteří dělají tu velkou atmosféru, a těší nás, že návštěvnost neustále stoupá.

Zveme Vás na Šumavský pařez, který má také velkou tradici. Pak jedeme do Chebu na Chebské babí léto. Potom na Bluegrass maraton. Přejeme festivalu přízeň města, posluchačů, počasí i muzikantů.

Kontakt: www.cweb.cz/bg kolekce

Petar Introvič, kapelník Bluesberry, kytara, zpěv, harmoniky:
Sestava: Pavel Geisler - bicí, Pavel Večaj - basista, Michal Růže - kytara, Světlana Růžičková - zpěv, percussion. Takto hrajeme sem tam s obměnou již třicet let.

Tato akce je geniální. Jsme tu potřetí. Chvála Plzni, že máte dobré vedení, ale také výborné a vděčné posluchače. Není to nikde v republice. Vstup zdarma natáhne lidi na různé kapely a ty mohou potom přijít do klubů či jinam. Podle mě nic podobně famozního u nás neexistuje. Ošetřujte tento skvost a pomáhajte městu, které myslí na své lidi. A o tom to je.

Hrajeme koncem měsíce v Malostranské besedě. CD "Josefína" jsme nahráli před půl rokem. A musíme se pochválit, má úspěch. Na podzim máme opět v Malostranské Besedě vystoupení k 30 letům kapely a také nahrávku CD. Bude to takový dárek našim příznivcům.

Kontakt: www.bluesberry.cz
E - mail: introvic@way.cz

Roman Gerlich, kapelník Messaliny, folkrock, kytara:
Hrajeme jeden rok, ale známe se již 8 let. Někteří hráli v muzikálu Bůh, a nebo ďábel. Sestava je: Martin Blažek - akuastická a sólová kytara, Milan  ebelík - Kytara, Pavla Pašková - zpěv, vokály zpíváme všichni, Honza Kurš, Michal Bartošů - bicí. Původ kapely je ve Strakonicích. Nejvíc vystoupení máme na jihu a na Moravě. Tady se nám hraje velmi dobře. Trochu míň lidí, ale zvukař je o.k.

Máme již CD a dva videoklipy a podepsali jsme exluzivní smlouvu s firmou Aplaus. Hrajeme příští týden v Tišňově u Brna. Zvu posluchače na křest CD do Prahy, kde budeme hrát společně s Petrem Mukem, Rapmasters aj. - to bude v září.

Naším cílem je dostat se na hlavní scénu Strun. K tomu mají pomoct i vstupy v TV Nova.

Pavel Žalman Lohonka, České Budějovice:
V Plzni se mně hraje vždycky dobře, protože já tu byl na škole a prožil tu pubertu. Mám tu chatu a mnoho přátel. Přes horko to tu bylo senzační a těch 11 000 posluchačů vytvořilo báječnou atmosféru. Tato akce nemá srovnání. Jinde mají od něčeho kousek a v malém. Plzeň se stala po Praze druhým nejkulturnějším městem. Je zde mnoho klubů, divadel a co hlavně - kulturní lidi. Těší mě, že tu jsou lidé hrdí na své divadlo.

Přeji festivalu pevné zázemí města. Nemám totiž strach o plzeňského diváka.

Kontakt: www.zalman.cz

Zaznamenal Leoš Kubový.

HOME

UP