WILDWUX THEATER AKTION - MONKEYWINGS (NÁM. REPUBLIKY, STŘEDA 22.8., 19.00 HOD.)
Jedním z nejpříjemnějších pohlazení festivalu Divadlo na ulici bylo vystoupení německého souboru Wildwux Theater Aktion. Jejich program, nazvaný Monkeywings (Opičí křídla). Jednoduchý a vtipně vystavěný příběh byl posazen do venkovského dvorku a jeho hlavními aktéry se staly kohouti, slepice, myši a kocour. Už to trošičku napovídá o rázu celé hry. Groteska. Ale ne jen tak ledajaká. Herci pracovali s celou řadou výrazových prostředků. Mohli jsme vidět ukázky tance (kocour), pantomimy, akrobacie i žonglování. Protože slepice nemluví, alespoň ne lidskými jazyky, shlédli jsme svým způsobem také rychlokurz řeči domácího zvířectva. Zde pomáhala hercům práce s intonací, dynamikou hlasu, ale zase také gestikulace a mimika, zapojili se i diváci.
Co všechno se může stát na takovém dvorku? Kohouti a slepice mají odedávna oddělené ložnice, rozuměj kurníky. Láska je ale mocná čarodějka a také sem se jí podaří vnésti něco zmatků. Pak jsou tu myši. Říká se, že když kocour není doma, myši mají pré. Tentokrát ale kocour doma býval. Myšáci čekali pouze na odchod drůbeže. Toho se dočkali v době oběda, rozuměj když se sypal zob do venkovních koryt, a poprvé na ně byl i hladový kocour krátký. Časem se ale ve svém loveckém umění zdokonalil a hlodavci na svou neopatrnost několikrát doplatili. Zkrátka život, žádná věda. Hra měla několik konců. Nejprve přišel smutný. Ten byl ale pro WTA příliš drsný a nezapadal do jejich záměru bavit a rozesmát diváky. Proto část příběhu jednoduše přetočili zpět, jako na videu (smekám před výkonem drobného zvířectva). Ani druhý pokus o pozitivní zakončení se očividně nevydařil. A tak byl trik se zpětným přetáčením jednoduše zopakován. Do třetice to vyšlo. A diváci měli proč tleskat. Za vyrovnané výkony herců, za vynikající nápad (že by inspirace filmem Slepičí úlet?), za šikovně a účelně vystavěnou scénu (půlkruh z maringotek a zadního plánu jeviště, respektive kurníku a jeho střechy, druhý pak z předních řad obecenstva), za barevné a charakter dokreslující kostýmy, za vhodně vybranou doprovodnou hudbu ( kluk s dívkou seděli na vyvýšeném prostranství po pravé straně jeviště a nejenže hráli živě na pestrou paletu nástrojů, ale mimoto také přímo reagovali na partu "řádící na pódiu" a vytvářeli ruchy, bez kterých by představení nebylo zdaleka tak živé). A co se mi na tomto vystoupení líbilo nejvíc? Asi to, že se nebavilo pouze obecenstvo, ale zcela evidentně také herci na jevišti.
TEATR NOVOGO FRONTA - VAGABOND ADAM KADMON
Známý ruský soubor Teatr Novogo Fronta představil svou hru Vagabond Adam Kadmon na náměstí Republiky, a to ve středu 22.8. 2001 ve 20.30 hodin. Šlo o představení plné efektů, tance a hlasité hudby. Byly to dramatickou básní opsané dějiny Ruska a potažmo vlastně celého Sovětského Svazu od meziválečných dob až po revoluci na přelomu devadesátých let. Obrazy a metafory byly občas zbytečně prvoplánové. Ale realita, a zejména ta ruská, má ke vznešené lyrice dosti daleko. Krvavě rudé temno prostupující celé dvacáté století nejen v rozlehlé oblasti Sovětského svazu nakonec vyústilo v posledním výstupu ve světlo naděje a svobody. V ději celého příběhu se prolínaly prvky zla, a to zla většinou velmi konkrétního, a lidské nahoty, utrpení a bezmoci.
Od "mého" prvního představení TNF, které jsem viděl v Činoherním studiu v Ústí nad Labem, nastal výrazný posun v rekvizitách. Na rozdíl od malého jeviště, kde hráli herci prakticky bez rekvizit a kde každičký sebemenší pohyb či gesto něco znamenaly, připomínalo vystoupení koncert Rogera Waterse v Berlíně po pádu Berlínské zdi: na "pódium" vjížděla vysokou rychlostí skutečná auta, hořel oheň (helikoptéry zůstaly zatím zaplaťpánbůh v hangáru). Zde bych vytkl pořadatelům nedostatečné zajištění vjezdu. Copak je v dnešní době takový problém ohraničit vytyčený prostor dvěma kužely a páskou? Diváci si bez respektu sedali ovšem i tam, kde byly hranice jeviště jasně stanovené. Někteří potom vzali jiným možnost dobrého výhledu tím, že si na nejlepší místa postavili kolo. Pocit osobní i státní izolace navozoval ostnatý drát, ohraničující pódium z čelní strany.
Představení bylo velmi působivé a diváci rozhodně neodcházeli zklamáni.
(Láďa Sedlák)
      
     
     
     
     
     
     
     
     
  |
