Takže, první den "Jazzu na ulici" bychom měli za sebou. Jak asi většina z vás ví, jedná se o každoroční festival z cyklu akcí "na ulici", které rok co rok v srpnu oživí centrum města Plzně. Někteří posluchači přijdou spíše náhodou, přibývá však těch, kteří vědí, co mohou od nejrůznějších domácích i zahraničních kapel očekávat.
Ve srovnání s festivalem "Struny na ulici", který probíhá vždy následující týden, bývá návštěvnost jazzu nižší, a to i přes nesporně vyšší uměleckou úroveň. Vystupující jazzmani jsou s účastí publika přesto spokojeni, často i překvapeni, "že se najde pořád ještě tolik lidí, kteří si přijdou poslechnout jazz". Bohužel jsme nemohli být všude (i když jsou chvíle, kdy by se člověk nejraděj rozpůlil), ale to, co jsme dnes viděli (nebo spíš slyšeli), stálo opravdu za to.
Úplně prvním uskupením, které letos předvedlo na jazzu své umění, byla kapela Simply Said z Prahy. U Branky předvedli spíše modernější směs jazzu, funky a dalších příbuzných stylů. Poznali se na Konzervatoři Jaroslava Ježka, kde se také naučili svému umění. V proluce, což je prostor Křižíkových sadů mezi Dřevěnou a Zbrojnickou ulicí, mezitím "smažilo" zahraniční duo Torten Walther & Stefan Glűck. Posluchače si získali přehlednými sóly na saxofon s doprovodem akustické kytary. Před dvěma lety se poznali na hudební škole a od té doby spolu hrají. Jako snad všem jazzmanům, se kterými jsme si stihli popovídat, i jim plzeňské pivo velice chutná a než zítra odjedou, hodlají si ho ještě pořádně užít. Na náměstí Republiky bylo možno slyšet rokycanský orchestr New Swing Band. V jeho podání zazněly nejenom tradiční swingovky, jako třeba Satin Doll od Duka Ellingtona, ale také svižné fusion a funky. Nechyběly skladby jako Cantaloupe Island (Herbie Hancock), nebo Mercy, Mercy, Mercy (Joe Zawinul). Jako poslední úterní kapela je vystřídal kvartet klávesisty Milana Svobody se zvláštním hostem Sigi Finklem z Rakouska. Ti předvedli úchvatně zahraný moderněji zaměřený jazz. Bubeník Ivan Audes svým nápaditým doprovodem a sólovými pasážemi přesvědčil všechny přítomné o tom , že bubeníci jsou taky muzikanti (navzdory vtipům, které na jejich účet mezi hudebníky často kolují), a že mlátit do bubnů jako smyslů zbavený a hrát na bicí není zdaleka totéž (což občas někteří rockeři nechápou...).
Je zbytečné psát o něčem takovém, pokud jste to sami nezažili. Takže si do konce týdne najděte alespoň malou chvilku a rozhodně přijďte. Ještě nás toho čeká dost, takže si určitě vyberete.
|
