Není to poprvé co jste na jazzu zpívala, co říkáte zdejší atmosféře?
Pro mě je to tady fascinující. Je to v létě, na otevřených scénách, kam se přijde podívat spousta lidí, kteří by jinak na jazz vůbec nepřišli . Je také fajn, že se tady nikde neplatí vstupné.
Mezi produkcí někde v klubu a hraním takhle na ulici je asi obrovský rozdíl. Jaký jste s toho měla pocit? Měla jste trému?
No, už toho naštěstí mám odzpíváno dost, takže s trémou problémy nemívám. Neříkám, že nikdy, ale tady určitě ne. Moc se mi to líbí, jsme si s posluchači daleko blíž.
Jazzová hudba nepatří, zejména u nás, k tomu nepojslouchanějšímu, nepřemýšlela jste někdy, že by jste jazz opustila a začala zpívat jinou muziku?
Jestli jste teď dobře posouchal, zpívám daleko víc, než jen čistý jazz.Tahleta jazzová hudba, nebo jak to mám vlastně nazývat, už má různé alternativní podoby.Máme latinu, ruzné fúze a tak, to je na tom to krásný, že se to pořád někam rozvíjí, ale hlavně je to o tom, kdo to jak dělá, na těch osobnostech, co z toho udělají, co vymyslí.
Všiml jsem taky, že jste měli poměrně netradiční nástroje. Jaký nástroj je Vám úplně nejbližší, kromě Vašeho hlasu?
Tak to se nedá tak říct, vždycky je to spojené s tím muzikantem, taky hrozně moc záleží na tom, na co kdo hraje. Já jsem taky ještě vloni neznala Jerry Doo a když jsem pak poprvé slyšela Honzu, co je teď v Austrálii a samozřejmě Ondřeje, tak jsem najednou zjistila, jak je to úžasnej přírodní nástroj, který má úžasnou barvu,a když na to někdo umí takhle hrát a je takhle rytmickej, tak to je fantastický. Mám strašně ráda třeba perkuse. Když jsem měla první kapelu Horký dech, kde byl Michal Pavlíček a Jirka Hrubeš, především to bylo na perkusích a na kytaře. Takže tam já někde pořád jsem. Ale neupřednostňuji žádný nástroj, spíše upřednostňuji ten výkon.
Stalo se Vám při koncertě něco neočekávaného, něco, na co jste opravdu nebyla připravená?
To bylo ve Zlíně, tenkrát se ještě říkalo Gottwaldov, a tam jsem právě zpívala jenom v tandemu s kytaristou. Bylo to v takovém velkém sále, klasické velké pódium, a já jak zpívám, jak jsem v tý věci a mám zavřené oči, tak nic nevidím, prostě jsem soustředěná na tu muziku a jen slyším nějaký šelest od lidí, od publika, že se něco děje, tak otevřu oko, dál zpívám, jedu na plno a co nevidím, obrovskej pes.
Na pódiu?
Na pódiu, Nějak se tam dostal zadním vchodem. To by tak nevadilo, ten pes. Ale on vrčel. A pak přišel nějakej pán, kterej byl bohužel opilej, takže to bylo takový nebezpečný, trošku jsme se báli, ale nakonec to dopadlo dobře.
Co chystáte do budoucna, vidím, že jste vydala nové CD...
Koncem loňského roku jsme vydali nové CD.Je to vlastně "cédéčko" v knížce, ta knížka je jeho obalem. Tady hodně repuju, povídám a dělám všelijaký legrácky. A samozřejmě to, co jste dneska slyšel - Guru band, tak to je to, co já teď chci co nejdříve natočit. My trváme tak asi třetí měsíc, takže to není zas tak dlouho, ale ta spolupráce se nám vzájemně libí, tak na to se těším.
Takže k nám určitě zase přijedete...
No, já doufám, když mě pozvete.
Budeme se těšit. Děkuji za rozhovor.
|
