Jak se Vám dneska hrálo, jak na Vás působí otevřená scéna?
Normálně to moc rád nemám. Kvůli zvuku, protože se v otevřeném prostoru ztratí, ale tady to hraje výborně, nejspíš to bude tím uzavřenějším prostorem náměstí. Byla tady výborná technika, odposlechy, takže se nám hrálo skvěle.
Na kytaru jste začal hrát ve čtrnácti letech jako samouk. Co Vám tehdy nejvíc pomohlo?
Bluesmani. Já jsem poslouchal blues a říkal jsem si, že takovou muziku bych chtěl hrát a předávat jí dál lidem.
Změnily se nějak Vaše vzory od doby, co jste začínal?
Vzory potřebuje každý, ale ten základ zůstává pořád stejný. Ty kořeny jsou prostě dané.
Může se člověk na Vaší technické úrovni ještě vypracovat, dostat ještě někam dál?
Samozřejmě. Musíte pořád cvičit a pořád se snažit něco objevovat, hra na hudební nástroj není něco, s čím byste byl někdy hotový. V určitém období musíte na sobě pracovat, už jenom z toho důvodu, abyste se udržel na té úrovni, které jste dosáhl.
Kdy jste cvičil víc, když jste začínal, nebo teď?
Samozřejmě, že dřív. Mezi muzikanty se říká, že cvičit máte do třiceti a pak shánět kšefty. Ale cvičit musíte pořád. Ovšem já už teď cvičím jinak, než když jsem začínal, už to není technika, ale spíš se snažím vymýšlet něco nového. Víc o muzice přemýšlím.
Kromě skládání a hraní jste taky ještě trochu pedagog... (Kytarová učebnice - Jazz, rock, blues - pozn. redakce)
Já nejsem pedagog, to bylo čistě amatérsky, že to po mně někdo chtěl. Když někdo chce něco vědět, něco se naučit, tak mu to samozřejmě řeknu, ale pedagog rozhodně nejsem. Spíš se snažím něco předat, když něco umím a někdo o to má zájem, myslím si, že je taková moje povinnost to poslat dál.
Hrál jste se strašnou spoustou lidí, na koho vzpomínáte nejradši?
Samozřejmě na B.B.Kinga. To je obrovská inspirace a vlastně i satisfakce za ta léta hraní.
Kdy bude dělat předkapelu on Vám?
(Smích) No, asi až v bluesovém nebi.
Díky za rozhovor.
|
