DIVADLO NA ULICI

KUBOŠOVY MINIROZHOVORY

DIVADLO BOUDA /Plzeň/ - Jirka Fiala

Můžete nám představit Váš soubor?

Náš soubor v Plzni působí už od roku 1928 , což je 72 let, ale to je oficiální datování. Jinak samozřejmě členové tohoto divadla začínali už před rokem 28 a tento soubor vznikl při Sokole 3 na Borech, proti Svazáčku. Dodnes funguje, posledních deset let sklízel úspěchy i na přehlídkách v Chrudimi, odkud jsme si vždy přivezli cenu, snad jen kromě posledního představení, to se nám nějak nepovedlo. Ale jinak pokud jsme se zúčastnili, tak jsme si vždycky nějakou cenu přivezli. Byli jsme delegováni i do Španělska, bohužel se to asi kvůli financím neuskutečnilo. Tento soubor se snaží hrát Marionetu tak, jak to vzniklo v toce 28, samozřejmě nebrání se i jiným formám, neni pro nás obtížné udělat i něco jiného.

Kolik má soubor členů?

Je to pohyblivé, zhruba kolem 23, ale aktivních je asi 15 členů souboru, kteří jsou schopni dělat všechno. Jsou tu samozřejmě i lidé, kteří třeba jen šijou oblečky, nebo jiní dělají jen zvuk, každý podle svých možností. Nejstarší člen souboru je František Čečil, který oslavil 78 let, nejmladšímu členovi je třináct.

Kolik máte loutek a kdo Vám je vyrábí?

Loutek máme spousty. Starých fundusových je asi kolem 200, od různých autorů, dále ohromnej fundus dekorací. Loutky se samozřejmě vyrábí dál, takže je jich teď asi tři sta padesát. V poslední době je naším scénografem Ivan Veselý, který profesionálně působil v divadle Alfa, teď už jen učí na výtvarné škole a pro radost udělá buď nám, nebo i profesionálům, nějakou inscenaci a řeže nám s řezbářkou Haničkou Čížkovou, která dnes působí v Krátkém filmu u Trnků.

Máte na to ohromné množství loutek odpovídající skladovací prostory v divadle na Borech? Nebo je skladujete někde jinde?

Divadlo na Borech už nepůsobí od roku 88. Když se stavěl kulturák tady v Plzni, tak jsme byli přesunuti odborama, protože tenkrát musel být zřizovatel, tak jsme působili pod odborama, pod Peklem. Peklo se pak prodalo Škodovce, spadli jsme pod Škodovku a ti nás dali do Domu kultury do Divadla malých forem, kde jsou sice kásný prostory, ale všechno se měnilo kolem roku 91, kdy došlo k podnikání a my jsme si museli pronajmout hospodu a hrát tam. Pak přišel Inwest, s nima jsme měli domluvu, že tam si budeme moct i zahrát, a po dvou letech jsme to museli zase opustit. Pak jsme působili v Besedě s tím, že jsme měli skladovací prostory v kulturáku, protože v Besedě nebyly. Pak nás vyhodili i z Besedy a teď máme azyl ve Skvrňanech v Macháčkově ulici. Město se na tom podílí grantem, protože tam platíme asi 120 tisíc pronájem a protože hrajeme na amatérské scéně, nikdo z nás si z toho nebere žádné finance, děláme to jenom z lásky. Letos se město podílelo osmdesáti tisíci a čtyřicet tisíc jsme si vydělali na vstupným a to všechno padne na nájem.

Jsou tady iniciátoři vybudování loutkového muzea, za čímž stojí hlavně akademický malíř Havlic. Víte o sobě navzájem a jste schopni s tímto muzeem pomoci?

Ta myšlenka tady byla, když jsme o tom s panem Havlicem mluvili, chtěli jsme vybudovat i živou scénu, aby to nebylo jen muzeum, aby se tam hrálo pravidelně a aby to obhospodařoval jeden soubor. Nemuseli bychom to být zrovna my, i když tam máme fundus, ale zapůjčili bychom to. Ale dům na náměstí, který by pro to byl určen, nemá takové možnosti, aby tam mohla takováto scéna vzniknout. Něco menšího ale určitě vznikne, protože Plzeň je známá jako loutkářské město nejen Skupou, ale působil tady i Trnka a loutkové divadlo tady bylo dřív, než přišel Skupa do Plzně. Vyšla o tom i krásná knížka - Plzeňské loutkářství, historie a současnost, vydalo to divadlo Alfa na Skupovu Plzeň, sepsal to Pavel Vašíček, dramaturg divadla Alfa, Ivana Marečková dělala grafickou úpravu, kniha je opravdu nádherná.

Máte nějaké plány do nového tisíciletí?

Bez plánů by to samozřejmě nešlo. Hlavně abychom byli zdraví a měli jsme na nájmy, protože to je pro nás to nejdůležitější. Pokud bude tohle a bude i chuť, tak soubor může působit dalších sedmdesát let.

Potřebujete podporu města nebo i jiných subjektů?

Samozřejmě, bez nich dneska nemůžeme existovat.

DIVADLO BOUDA /Plzeň/ - nejstarší člen souboru pan Čečil

Zažil jste někdy dříve takovouto akci, kterou teď dělá město, festival Jazz, Struny a Divadlo na ulici?

Různé loutkářské festivaly se samozřejmě konaly, ale tohle je opravdu zvláštní, je to zase něco nového. Má to své výhody i nevýhody. Výhody jsou v tom, že to může vidět kdekdo z Plzeňských občanů a nevýhoda v tom, že je to venku, zvuk se tříští, nemůže se použít světlo, je to náročnější na divadlo. K této příležitosti se tedy musí vybírat hry.

Myslíte si, že by město mělo i s nástupem nového století podporovat tuto akci?

A byli byste ochotni a schopni přijít zase hrát?

Jistě, pokud se nějak výrazně nezmění poměry, tak se samozřejmě zúčastníme.

Co říkáte tomu, že se v Plzni chystá muzeum loutek?

Slyšel jsem o tom, že se to chystá tady na náměstí v domě č. 23, ale pořád se s tím nic neděje. Když jdu okolo, tak vidím, že se nic neděje, nic se nepřipravuje. Ale bylo by vynikající, kdyby to v Plzni bylo.

Takže byste byli schopni zapůjčit loutky?

Jistě. Dokonce tu byl i nápad, že by tam byla stálá loutková scéna. Bylo by to pěkný.

Pánové děkuji a na shledanou.

DIVADLO STŘÍPEK /Plzeň/

Mohla byste nám představit soubor?

Náš soubor Střípek vznikl asi před 21 lety. Původně to byl soubor učitelek mateřských škol, ale časem získal právní subjektivitu. Dnes máme mezi členy souboru i muže, a tím pádem můžeme realizovat i náročnější představení. Stálých členů je 9 a každým rokem se to mění.

Kolik vystoupení za rok děláte.

Přibližně odehrajeme kolem 40 představení ročně. Hrajeme především dopoledne, pro děti z mateřských a základních škol v Plzni, což je taková naše specialita, takže nejsme tolik v podmědomí, jako jiná divadla a především se zúčastňujeme různých soutěží a festivalů jak v České republice, tak i v zahraničí.

A nejbližší plány do budoucna a do nového tisíciletí?

No hlavně se udržet, pokud možno alespoň na úrovni, kterou máme. Pochopitelně by bylo lepší jít stále nahoru. Teď pojedeme do Libice nad Cydlinou na celostátní divadelní festival, který je napůl amatérský a napůl profesionální a dál momentálně teď nevím, ale rozhodně toho bude víc.

Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů.

Soubor KAŠE a Párek /Cheb/ - režisérka a dramaturgyně Martina Pokorná

Mohl bych poprosit o představení souboru?

Jsme vlastně pěti až šestičlenný soubor, pět herců, jedna režisérka a dramaturgyně, fungujeme jako druhá scéna vedle Západočeského divadla v Chebu a teď začínáme třetí sezónu.

Jak často hrajete?

Hrajeme hlavně v Chebu, ale snažíme se obrážet i festivaly. Měsíčně odehrajeme zhruba 15 - 20 představení.

A plány do budoucna?

Jezdit po republice, ale hlavně do Plzně, protože je to nejen nejblíž, ale je tady skvělé publikum. Chtěli bychom sem jezdit častěji, je to tady fakt skvělý.

Hrajete podle vlastních scénářů, nebo čerpáte z jiných pramenů?

Většinou si děláme vlastní dramatizace různých věcí.

A kulisy a kostýmy si vyrábíte sami?

Většinou máme nějakého hostujícího výtvarníka a využíváme i dílny Západočeského divadla.

Nechystáte nějaký sborník?

Bohužel, na to nejsou peníze.

A kdyby byly?

Kdyby byly, tak proč ne, ale myslím, že bychom je investovali nějak užitečněji, například do provozu, protože tam peněz není nikdy dost.

Děkuji za rozhovor.

HOME

UP