 TEÁTR VÍTI MARČÍKA /Hosín/ Jak dlouho divadlo funguje?
Já jsem hrál od roku 1990 do roku 92 v Budějovickém divadle, potom jsem začal hrát v divadle Studna do loňského roku, teď hraji sám.
Kolik představení ročně odehrajete?
Hraju tak třicet představení měsíčně.
Ale vždyť měsíc má třicet dní?!?
Někdy to vyjde tak, že hrajeme i dvakrát nebo třikrát denně. Máme týdenní
nebou dvoutýdenní šňůry, kdy hrajeme dvakrát denně, zbytek pak zkoušíme.
A co divadelní prázdniny?
Tak ty byly teď čtrnáct dnů a příští srpen nehrajem vůbec. Protože jsme utahaní. Přes léto hrajeme na takovýchto městských akcích a po zbytek roku zase v divadle, takže vlastně volno nemám.
A plány do budoucna?
V listopadu bude premiéra nové hry, kulisy už se dělají a po novém roce budeme zkoušet Bio Ilusion. To je divadelní představení, no spíše vlastně filmové, kdy se bude točit na nekvalitní materiál, nekvalitní zvuk, formou starého kina. Zatím ještě nevíme, jaký to bude mít tvar, ale bude tam pohádka, němý film, zrcadlo a něco pro dospělé, takže teď sháníme zabezpečení na celý rok.
A scénáře, to je vlastní tvorba?
Je to všechno na motivy starých lidových pohádek. Dramaturgii si dělám sám a zbytek se vyvíjí při hraní.
Já obdivuji ten kontakt s divákem. Stírají se tu rozdíly mezi jevištěm a hledištěm.
Taky se to někdy nepovede, když si lidi nesednou. Je to asi jako teď, když si spolu povídáme. Já se bráním a Vy dotíráte. Ale někdy Vy vyhrajete a já vyprávím a jde to. Kdyby jsme nebyli společně naladěni, tak se můžete snažit, jak chcete, ale nefungovalo by to. Vybírám si lidi, se kterými by to mohlo fungovat, a pak se vlastně bavíme. Říkám si, jo, tenhle by mohl patřit do hry, nebo tamten chlapeček, kterej pak nefungoval, ale to je normální. Je to vlastně živé divadlo, je to o setkávání s lidmi a divadlo je pak už jen záminkou.
Zamluvili jsme ty plány do budoucna. Co Plzeň, přijedete znovu?
Jak už jsem říkal, tak příští rok v srpnu si chceme udělat volno a hodláme to dodržet. A protože Divadlo na ulici je v srpnu, tak asi ne. Od devadesátého druhého roku, co hraju, jsem vlastně neměl delší dovolenou, proto bych chtěl ten srpen dodržet, kvůli odpočinku. Protože to cítím, když přijedu z hraní, tak dva, tři dny se probírám, než jdu zase zkoušet a už jsem utahaný. Jezdívám na Moravu za rodiči si odpočínout, rodina tam zůstává, ale já i tehdy jezdím tak třikrát týdně hrát. Mě to baví, ale není to odpočinek.
Divadlo je vlastně o rozdávání.
To ano. A když to vyjde, tak hrozně moc dostanete. Když to nevyjde, tak jste vyčerpaný, zničený, Vy jste nic nedostal a ani ti lidé nic nedostali. Je to zvláštní.
Já vám děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů. POULIČNÍCI /Tábor/- Marcel Kříž, Karel Daňhel, Alena NěmcováMůžete nám představit Vás soubor?
V příštím roce, vlastně v novém tisíciletí, oslavíme deset let působení souboru, hrajeme starý městský folklor, to znamená písničky minulého a začátku tohoto století. Jsme pěvecko-herecké trio, harmonikář, kastanětka a já jsem "valchista", to znamená, že hraju písničky na valchu.
Kolik máte představení za rok?
Vzhledem k tomu, že nejsme profesionální skupina, tak hrajeme při práci. Do roka to může být kolem sedmdesáti koncertů.
Vydali jste kazetu a CD s Vašimi nahrávkami. Je to novinka?
Ne, je z loňského roku a v Plzni měla loni premiéru. Plzeň byla prvním místem, kde se kazeta objevila. Vydávali jsme ji v pražském vydavatelství, má šedesát minut a devatenáct písniček.
Jak stihnete sladit termíny koncertů a nazkoušení nových věcí, když hrajete při práci?
Musíme to samozřejmě skloubit, proto jsou objednávky na nás ve velkém předstihu, takže to stihneme dát dohromady. Ale když to nejde, tak samozřejmě nehrajeme. Práce je přednější. Hrajeme hlavně o víkendech.
Karel DaňhelJá bych rád doplnil, že my si to volno na hraní v divadle s Marcelem zařídíme, ale když chceme, aby ředitelka mateřské školky dala volno Aleně Němcové, tak za to musíme dát nějakou protihodnotu, tak jim vlastně každoročně děláme čerta a Mikuláše. Marcel dělává čerta, protože je na to přímo ideální typ, já hraju Mikuláše.
Alena NěmcováA na mne zbyl ten anděl.
Chystáte nějaké překvapení do roku 2001?
Obnovujeme vánoční program, protože v listopadu a v prosinci připravujeme vánoční písničky, za tři měsíce s tím vyjedeme po vlastech českých a moravských, co se týče budoucna, předpokládáme, že k 10. výročí připravíme nějaký větší program a chystáme se také do světa.
A v nejbližší budoucnosti?
Před nedávnem jsme byli hrát na slavnostech v Tachově, včera jsme hráli U Fleků, dneska jsme v Plzni, pozítří hrajeme v Rychnově, příští týden ve Vamberku a pak se možná podíváme někam na Moravu a do východních Čech. Za čtrnách dní, t.j. 9. září, máme v Táboře velký středověký festival, budeme tam zpívat na staročeském jarmarku, který je součástí těchto slavností. Je to nabitý. Chtěl bych také plzeňákům moc poděkovat, protože už tady máme svůj fanklub, chodí na nás mnoho posluchačů, které známe už čtyři až pět roků, jedna paní nám donesla dokonce i štrůdl a to je mnohdy lepší, než honorář. Už se zase těším, až přijedu.
Takže přejeme Vaší skupině úspěch a jestli se v Plzni znovu objevíte, dejte nám vědět.
Dáme, děkujeme.
Divadelní soubor SAD /Plzeň/Můžete nám představit Váš soubor?
Divadelní soubor SAD působí asi osm let, ale generační obměna proběhla už několikrát, v současné době máme osm až deset členů a hrajeme výhradně naše věci. Je to většinou formou besídek, to znamená na velikonoce nebo na vánoce. Letos prvně jsme vystupovali na Divadle na ulici, takže je to pro nás taková novinka..
Ale zdařilá. Jak jsem viděl, diváci byli spokojeni.
Doufáme, že jo. Dnes jsme to chtěli zaměřit na děti, protože jinak převážně hrajeme pro dospělé. Pro nás je typické spíše klubové publikum.
Kolik vystoupení za rok odehrajete?
Asi tak osm až deset vystoupení. Pro nás je to tak akorát. Poslední dobou jsme hráli v Dialogu, který teď skončil a vlastně nevíme, co bude dál.
A plány do budoucna. Jaký bude Váš vstup do nového tisíciletí?
My nejsme až takoví mystici, bereme rok 2001 jako každej jinej. Chceme připravit novou autorskou hru, dnes už ji začínáme zkoušet a nejpozději na jaře by měla být premiéra.
Co plánujete za představení ještě pro letošní rok?
Plánujeme tradičně zase asi jednu nebo dvě besídky, ale ještě nevíme, kde se bude hrát, možná v Lochotínském pavilonku.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů. ANTIDIVADLO /Plzeň/ Můžete našim čtenářům krátce představit Váš soubor?
První představení jsme hráli před šesti lety, od té doby se změnil ansámbl, ale nyní máme stálé "mužstvo". Původně jsme hráli jako studentské divadlo, od té doby hrajeme jen autorské věci - hry, scénky, písničky. Jinými slovy, nesnažíme se nic vykrádat. Nejvýraznější naší osobností je Václav Neužil, který momentálně studuje JAMU v Brně, hraje s námi Radek Vydra, který hrál v Plzni v muzikálu Road House Blues, jinak jsme tady vesměs studenti z právnické a pedagogické fakulty. Byli jsme v Dialogu, hráli jsme v Měšťanské Besedě, bohužel se v současné době rekonstruuje, takže teď nemáme žádné prostory na hraní. Máme zhruba deset stálých členů a pokud potřebujeme další muzikanty, tak zveme kamarády.
Kolik už jste odehráli vlastních představení a co ještě chystáte na letošní rok?
Máme tři autorské hry, samé komedie. Do budoucna chystáme další, mělo by to být pásmo skečů a scének, které na sebe navazujou a chystáme se na vážnou hru, abychom zkusili také něco jiného.
Jaké má Antidivadlo výhledy do nového století?
Původně jsme začínali s tím, že na jevišti chceme bourat klasické divadelní postupy, tzn. že jsme si to dělali po svém, nikdo z nás neměl žádnou divadelní zkušenost a ta první vystoupení podle toho vypadala. Nyní se snad trochu zlepšujeme, máme trošku svérázný přístup k humoru, což jste možná viděl. Snažíme se, aby nám nic nebylo svaté, a na druhé straně někdy člověk už nezná tu mez. Pohybujeme se na hraně. Někomu ta hrana přijde dobrá, někomu to přijde už hloupý.
Do dalšího století bychom si hlavně přáli, abychom měli kde hrát, což je problém nejen náš, ale i ostatních divadel, Když budou prostory, tak něco napsat už nebude problém. Scének máme nepočítaně, různě to obměňujeme, chybí jen ty prostory, V Besedě bylo dvanáct amatérských souborů a žádný z nich teď nemá kde hrát. Divadlo Dialog pojmulo asi sto lidí a bylo to ideální klasický malý divadýlko. Je pravda, že to bylo zchátralé, ale pochybuji, že až se to zrekonstruuje, že z toho bude i nadále divadlo.
My se vlastně nezabýváme jen divadlem, ale i amatérskou filmovou tvorbou. Je to zatím jen v plenkách, protože nemáme techniku. Točíme podobné skeče, jako jste tady teď měli možnost vidět. Takže jsme takoví "multitalenti" (smích...). Když by nám chtěl někdo pomoct s managerským přístupem, rádi se propůjčíme se svýma nápadama, nejsou sice světový, ale alespoň se pár lidí zachechtá.
Jak vlastně Antidivadlo řeší své problémy s tím, že nemá kde hrát?
Teď jsme si to zkusili v rámci Divadla na ulici, potom budeme hrát na Výstavišti, kam se zčásti přesunul Dialog. Konají se zde různá párty, koncerty a občas i divadla, ale až nebude teplo, tam nevíme co. Máme sice nějaké kontakty, že by jsme mohli hrát v klubu divadla Alfa, ale jinak nic jiného není.
A co pavilony na výstavišti?
To už nezáleží na nás, na to my jsme malí páni ... Město nám sice nabízí jiné prostory, ale jsou to různé tělocvičny nebo mateřské školky, prostory pro nás absolutně nevyhovující. Není problém představení někde odehrát, ale někde musí dvanáct souborů i zkoušet, jde i o technické zázemí a v neposlední řadě, jestli by se diváci naučili chodit i do nějaké mateřské školky na preiférii, kde by soubory hrály.
Je co zlepšovat na festivalu Na ulici?
Já asi nejsem ten kompetentní, ale tahle scéna V Proluce je ideální, trochu neštastná mi přijde scéna U Branky, protože tam lidi korzujou a víceméně narušujou to představení.
Víte o nějakém podobném festivalu u nás nebo v zahraničí?
Uvažujeme o tom, že bychom hráli i někde venku, ale zatím se nic nenaskytlo. Co se týče podobných festivalů, tak nevím o žádném podobném.
Děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů. DIVADLO CONTINUO /Malovice/ Mohl byste nám představit Váš soubor?
Divadlo Continuo Malovice je nezávislá profesionální scéna, která funguje na této bázi sedmým rokem. Začínali jsme představeními, která byla hotová, poslední tři roky se věnujeme v největší míře pouličnímu divadlu. Jsou to jak představení, se kterými kočujeme po Čechách i zahraničí, tak i projekt Kratochvílení, který děláme vždy jeden měsíc v létě u nás na statku, a potom se hraje na blízkým zámku Kratochvíle.
Kolik má Váš soubor členů?
Ono je to pohyblivé. Je nás pět stálých členů, kteří se tím živíme a neděláme v podstatě nic jiného, a pak jsou tu hostující herci, muzikanti, výtvarníci, takže dohromady je nás asi patnáct nebo dvacet.
Kolik máte vystoupení za rok? Jste nějak omezeni prázdninama?
Prázdninama ne, to je naopak. My děláme hlavně pouliční věci nebo exteriérový divadlo, takže prázdniny jsou vlastně naše sezóna. Nejvíce hrajem od května do září, maximálně do října a je to zhruba asi 100 představení.
Vím, že Plzeňáci se na Vás moc těší. Vystupujete dnes s nějakým starším kouskem, nebo chystáte pro Plzeň něco nového.
Baldancers je starý čtyři měsíce, měl premiéru v květnu, v Plzni jej však nehrajeme poprvé, byli jsme tu s tím na Skupově Plzni. Hráli jsme tady taky "Cirkus", kam přišlo hodně lidí, kteří na nás byli už před dvěma roky. Není to jenom tak, že se těší plzeňáci na nás, ale my se těšíme na Plzeň. Tady se hraje hodně dobře, máme tady spoustu kamarádů a známých.
Měli byste pro naše čtenáře nějakou pozvánku na další akce?
30. srpna hrajeme v Praze, 9. a 10. září tam budeme ještě jednou, a to na Kampě v rámci festivalu pouličního divadla, a potom hrajeme u nás, v jižních Čechách.
Končí tisíciletí, příští rok tady máme osmý ročník festivalu Na ulici. Přijedete znova?
Když nás pozvete, tak určitě ano.
Jezdíte po Čechách i po cizině. Víte o nějakém podobném festivalu?
Já bych neřekl, že to není tak běžné. Ono se to pomalu rozvíjí, pomalu na to ta města přicházejí, že i pro ně je to reklama, je to způsob, jak oslovit své obyvatele i turisty. Četl jsem takovou francouzskou studii, která říká, že každý frank, který město dá do kultury, se nejen vrátí, ale ještě přinese 20% navíc. Zvyšuje to turistický ruch, bohatnou na tom hotely, nakupuje se víc v obchodech a tak dále. Takže i z tohoto ekonomického hlediska by to měli radní pochopit, je dobře, že to u Vás v Plzni chápou. Je třeba podporovat nejen nezávislá divadla, nezávislé kapely, nejen stálé scény, což je samozřejmě v pořádku, kultura musí být pestrobarevná a pluralitní.
Vy jste tady dneska takovou třešinkou na dortu. Popřáli byste něco tomuto festivalu?
Já mu přeji to, co je nasnadě. Aby se udržel, aby sem příští rok bylo pozváno víc lidí z ciziny a aby ti se pak vrátili do svých zemí a říkali: "My jsme byli v Plzni a tam jsme byli úžasně přijati a je to krásné město, jeďte tam". Přeji festivalu, aby se rozmnožoval, aby byl i nadále tak příjemnej a aby přijížděli i lidé z jiných měst a jiných zemí.
Já vám děkuji za rozhovor a přeji hodně úspěchů. |
