Reportáž ze soutěže amatérských skupin.
Můza - v Plzni asi nejlépe zvládnutá soutěž pro amatérské hudební skupiny. Kromě ní vím snad jen o Beatové lize, pořádané JAM beat klubem. Co do organizace, kvality skupin, kvality a objektivity poroty však myslím, že Můza je na tom o několik stupínků lépe.
Oproti minulému roku se značně zvedla účast skupin, což si vyžádalo několik semifinálových a jedno finálové kolo. Co kolo, to jeden středeční večer plný rytmu, melodie a nových tváří. Každý z vítězů semifinále má možnost si zahrát v kole finálovém a usilovat o hlavní ceny, jimiž jsou pobyty v potemnělých prostorách nahrávacích studií nebo v případě 3. místa obchodní kupón do hudebnin.
Z každého kola mohou postoupit tři (to v případě, že porota vyhlásí hlavního vítěze, vítěze zvláštní ceny a diváci zvolí jednu ze skupin, kterou nevybrala porota), dvě (jestliže porota vyhlásí jednoho vítěze a diváci zvolí jinou skupinu než porota nebo porota zvolí jestě vedlejší cenu a diváci se na jedné ze skupin shodnou s porotou) nebo jedna (u poroty a diváků zvítězí jedna a ta samá skupina).
Nu dosti planých řečí, pusťme se do zcela neobjektivní kritiky jednotlivých hudebních těles, vyskytujících se na prvním semifinálovém kole.
1.semifinálové kolo (big beat, grunge a trocha neopunku) 6.2.2002
Jako první se představila skupina Babahed. Po celkem zdařilém intru, po kterém se ve mně zdvihla vlna zájmu, trochu zklamala big beatem střední kvality. Ačkoliv se zpěvák snažil osvěžit trochou výrazu, při statickém vzezření zbytku kapely nepůsobil moc přesvědčivě. Poslední písní, jež byla cover verzí písně z Mrazíka, potvrdili spíše zábavový než klubový charakter Babaheadu.
Druhý nastoupil band zvaný Easy Rider, hudebně se příliš nelišící od svého předchůdce, jen klávesy nahradila elektrická kytara. Skupina se setkala s dost velkým nepochopením u diváků v sále po druhé písni již téměř nikdo netleskal, ačkoliv nemohu říci, že písničky měli postaveny nějak špatně. Jen to celé znělo tak trochu zastarale.
Třetí nastoupili kluci ze Smash of Garnet, kteří se pokoušeli o štěstí již na loňském kole. Smashi jsou zapálení do grunge, jejich hudba hodně připomíná skupinu Bush, ale co do nových nápadů je to slabší. Jednotlivé písničky až moc připomínají jedna druhou. Přesto se mi jejich vystoupení líbilo, nepostrádalo to náboj, pohyb a i trochu humoru, neboť bubeník hraje s takovou vehemencí (bohužel občas na úkor přesnosti), že mu odlétávají paličky :o).
Velvet Ecstasy, dravá rocková štika, která má v nejen plzeňském rybníku hodně dobré vyhlídky. Sami svůj styl označují za new age rock. Je tu znát vliv nové vlny punku, ale i starých rockových velikánů ze sedmdesátých let. Velveti nezklamali, vsadili na one man show frontmana, výraz a image, ačkoliv oproti loňským vítězům můzy Jade wah´oo se mi tyto prvky zdají v podání Velvetů trochu křečovité a u mnoha písniček člověka přepadává myšlenka "sakra, tohle je mi nějak povědomé, kde už jsem to slyšel?":o). Kybych měl být zcela objektivní, to co předvedli Velveti, bylo z prvního kola asi to nejlepší. Měli nejlepší výraz. Zvuk zněl novodobě. Myslím že tato skupina má ještě hodně před sebou.
Poslední se představila poměrně nová skupina Linda Carter, která je zřejmě sólovým projektem zpěvačky ze skupiny Mrtvej řízek. A musím říci, že projektem povedeným. Linda Carter začala celkem zostra, uprostřed hodně zpomalila a konec opět vygradoval. Hráli celkem příjemný alternativní rock s občasnými závany hrad core, ale častějšími vlnami melancholie.
Z tohoto kola vzešli dva postupující. U diváků v sále zvítězila Linda Carter a u poroty na plné čáře Velvet Ecstasy.
2.semifinálové kolo (folk, jazz, funky, nuda a trocha doomu) 13.2.2002
První skupinou druhého kola byl Jean Dark. Zajímavě znějící folk rock, s výraznou basovou linkou, který občas jazzově obohatila příčná flétna. Oproti minulému kolu na mne působil tento styl jako příjemná změna, to jsem však netušil, že druhé kolo bude skupinami tohoto žánru nabité.
Budulínek. Název druhé skupiny dával tušit, že také nepůjde a nějak výrazně hutnou a tvrdou hudbu. Skutečnost, že na pódiu se začalo míhat velké množství lidí s pozouny, klarinety a saxofony, to jen potvrzovala. Trochu punkově laděné písně, oděné do jazz - dechového kabátu, okořenilo originální číslo tanečníka, kterého si skupina Budulínek na Můzu přivezla.
Doufal jsem že od třetího bandu se dočkám něčeho ostřejšího, nežli dalšího folk rocku. Chyba. Skupinka mladých lidí, kteří si říkají Bez názvu opět ničím nevybočila. Snad jen dívkou na postu basové kytaristky :o), hudba to nebyla špatná, hudebníci to byli sympatičtí, ale na mne ten večer začínalo být této muziky dost.
To jsem ještě netušil, že další band bude hrát hodně vyměklý a dnes už asi nikoho neoslovující big beat, který se sem tam nakláněl k folk rocku. Mnoho lidí zívalo a spousta jich opouštěla Lampu. Maitreya Huddbaničím nezaujala.
V tomto kole jediní něčím vybočující byli plzenští Tycho de Brahe, u kterých jsem alespoň trochu načerpal energii zůstat ještě na poslední skupinu a slavnostní vyhlášení vítězů. Tycho de Brahe, v některých ohledech připomínající The Gathering, byli tou nejtvrdší skupinou, která se v tomto semifinálovém kole představila. Vyhraná a plzeňskými pódii ošlehaná pětice předvedla kvalitní doom rockovou hudbu. Jednou z mála věcí, kterou si neodpustím vytknout, je zvuk syntetizátorů. Tak famózní nástroje, jako jsou k vidění u Tycha, určitě disponují několikanásobně bohatší přehlídkou zvuků, než jaké klávesista používá.
Poslední vystoupení bylo pro mě utrpením. Funky skupina Giant Steps, kde bicí nezřídka hrály trošku jinde nežli basa a kytara, byla pro dnešní večer opravdu posledním hřebíčkem do mé rakve. Jediné co jsem uznal za poslouchatelné, byla neplánovaně zařazená píseň "Kurva". Při větší snaze o objektivitu musím říci, že zpěvák disponuje celkem kvalitním hlasem, škoda, že podobně kvalitní není hudba.
Z druhého kola postoupily tři skupiny. Porota se rozhodla udělit zvláštní cenu. U diváků zvítězili Bez Názvu, u poroty Budulínek a zvláštní cenu poroty si odnesli Jean Dark
3.semifinálové kolo (HC, metal, rock a jeden jazz rock) 27.2.2002
Hned první skupina mi vyrazila dech. Zhruba desetiletí kluci. Tříčtvrteční elektroakustika s kvákadlem, klávesy a bicí - to byla skupina Mandrage. Pohodově dělané písničky, mířící někam do pop rocku, sice dost nevýrazné klávesy, ale zato hodně dobré a výrazné bicí. Myslím, že tenhle klučina s vyholenými proužky na hlavě překonal i mnohé své starší kolegy na Můze hrající.
Bed Sores, skupina která začala pěkně zostra. Hard core s občasnými závany metalových prvků. Zpěvák velmi dobře pracoval s hlasem, kytarista za celou dobu nevystřídal svůj zajímavě statický postoj :o). Ale jinak nic nového pod sluncem, celkem kvalitní hard core nic víc nic míň.
Třetí nastoupili Ages. Opět nic měkkého. Skupina klátící se někde u black death metalu. Zastavím se u jedné věci, která mne hodně bila do očí, a to sice, nu řekněme, image tohoto celku. Nevím zdali se k tomuto druhu hudby hodí modré džíny, světlé kecky. Vím, že bych se měl zajímat spíše o hudbu, kterou hráli, ale metalová skupina takhle vypadající zní - ať hraje cokoliv, dost nepřesvědčivě.
Sun.Has.Cancer. Slunce má rakovinu. Skupina o dvou živých členech a jedné člence (krásné člence a ještě k tomu basistce :o)). Zpěvák, kytara, basa a počítač. Hodně nahulené a výrazné smyčky, ve kterých jsem měl občas co dělat, abych rozeznal hutnou kytaru. Bohužel basová linka často úplně zanikala na úkor počítače. Styl bych definoval jako kybermetal, často mně to připomnělo trochu počítačovější Fear Factory.
Při této skupině mi bylo už částečně jasné, kdo bude aspirovat na vítěze. Více jak polovina porotců se totiž v přítmí zaujatě pohupovala do rytmu :o).
Nevím, zdali se to dá nazvati příjemným zpestřením. Po minulém kole jsem si vytvořil asi na podobné skupiny trošku alergii. Sodantoni tíhli spíše k funky a jazz rocku. Instrumentálně dobře zvládnuté, bonga zpočátku zaujaly, ale později nebyly nějak výrazněji slyšet, hráč na triangl je také poměrně originálním prvkem, ale no já nevím, asi to bude tou alergií :o)
Harvester. Nová mladá rocková formace v plzeňských vodách, působící na mě jako skupina z nějaké střední školy. Ale možná ne :o). Kytarista mi ve svém řeznickém zaujetí pro hudbu trochu připoměl bubeníka Smash of Garnet a mne samotného ve svých začátcích. Ale ani mně se nepodařilo urvat dvě struny během čtvrt hodiny :o)) Harvester - hard rock s občasnými prvky heavy metalu, na mladou začínající skupinu to ušlo. Snad se nerozpadnou hned po maturitě :o).
A jak to celé skončilo? Porota měla jistého favorita Slunce s nádorem, ale diváci překvapili. Tak trochu jsem sázel na Harvestery, takže mě celkem překvapilo divácké vítězství Sodantonu.
4.semifinálové kolo (doom, heavy, punk a ti druzí) 13.3.2002
První se představili nepomučtí In Motion. Skupina, která za svoji existenci prošla znatelným vývojem od deathu k měkčímu a melodičtějšímu doomu. Zpěvačka měla zajímavý projev, bohužel její hlasové schopnosti jsou na tom o něco hůře. Skupina měla výborný zvuk.
Druhý hrál Cerberos. Grupa, jejíž název mi zněl opravdu zajímavě a těšil jsem se na příjemné překvapení. Bohužel. Mladé lidi dnes již příliš neoslovující heavy rock s tvrdšími kytarami a měkkým ječivým zpěvem. Nedivím se, že na zpěvákovy apely na nějaký pohyb diváků téměř nikdo nereagoval.
Luncheon beat. Trochu punku, trochu heavy a pár další stylů a je tu další spíše zábavově big beatová skupina. Jako plus proti ostatním skupinám tohoto druhu bych bral to, že se snažili jednotlivé písně víc diferencovat. Já k podobným formacím fakt nemam víc co dodat, prostě ničím nevybočují a ničím extra nezaujmou.
Strangemind. Takový malý plzeňský Dream Theater. Svůj styl definují jako psychedelic doom art grunge core. Spousta hudebních nápadů, výraz, atmosféra a síla jednotlivých písniček dělá z této pětice formaci, která by se rozhodně měla umístit ve finálovém kole. Jediné co bych vytkl, byl zvuk. Nevím, od čeho je placen zvukař nebo co právě dělal v době vystoupení, ale takhle utopit zpěv a slít zvuk do jednoho přehuleného celku. Navíc sabotovat funkci jednoho mikrofonu, který po celou dobu koncertu vůbec nefungoval. Co na to říci, no snad jednu otázku: proč celkem prestižní soutěž zvučí amatéři?
Pátí nastoupili Royal Mob. A měli to těžké. Skupina, kde kytarista pomocí kliknutí myši hraje také na bicí a klávesy U Sun.Has.Cancer to celkem sedělo, ale u Royal Mobu bych asi raději viděl živé lidi. Skupina hrála alternativní rock občas tíhnoucí k popu, občas spíše k tvrdším riffům. Škoda přístupu kytaristy, který je vynikající instrumentalista, ale svými sóly bere prostor ostatním členům Royal Mobu.
Poslední nastoupila punk rocková formace V pokoji. Zvukař v tu dobu již rezignoval úplně a zvuk zněl tedy hodně "punkově". Co punkově moc nevypadalo, byl zjev skupiny. Kluci byli opravdu hodně statičtí a hráli jakoby bez zájmu. Hudebně mě zaujaly jeden dva nápady, ale jinak se jelo v punk rockovém klišé.
Z tohoto kola postoupily opět dvě skupiny, a to sice In Motion a samozřejmě Strangemind.
Osobně považuji postupující skupiny za poměrně solidní různorodou směs na poměrně kvalitní hudební úrovni, což je určitě zlepšení oproti minulému roku, kdy na Můze hrál opravdu kde kdo :o). Za žhavé kandidáty na vítěze osobně tipuji Velvet Ecstasy, Budulínka a Strangemind (v pořadí Strangemind, Velveti, Budulínek :o)) Ale uvidíme. Finále se blíží.Přijďte se podívat.
RIP
|
