V pátek 27.září jsem vyrazil do plzeňské Lampy na předem avizovaný koncert měsíce. Dorazila totiž punková elita z Kanady THE REAL McKENZIE. Slušně zaplněnou Lampu řádně nažhavili domácí GAUNEŘI. Jejich ryčný punk rock v klasické sestavě kytara, basa, bicí, je tradičně dobrý. Na škodu bylo zpočátku horší nazvučení jinak charismatického zpěváka, kterému bylo špatně rozumět. Přesto známé, nebo převzaté věci od RAMONES zaujaly.
      
Po GAUNERECH už všichni netrpělivě očekávali nástup hlavních hvězd večera. Měl jsem informace o tom, že THE REAL McKENZIE jsou na dlouhém evropském turné, a také to, že jejich strhující vystoupení na hudebním festivalu v TRUTNOVĚ bylo vynikající. Zhruba v půl jedenácté to vypuklo. Na podiu se objevila šestičlenná smečka punkerů ve skotských kiltech (sukních) odhodlaných předvést něco ze svého velmi energického vystoupení. Po choreografické stránce byla pódiová šou celé šestice strhující. Asi je těžké si představit muzikanta s modrými vlasy a piercingem i v prsních bradavkách, oblečeného jen do sukně, jak létá po podiu a hraje na dudy. Ano, tento skotský národní nástroj je originální doménou kapely. Dvě kytary, basa, bicí a do tohohle nářezu dudy je možná šílenost, ale zatraceně dobrá. Zvuk již šlapal naplno, dudy byly nazvučeny dobře, i zpěvu bylo rozumět, a to kromě zpěváka zpívali i ostatní členové kapely. THE REAL McKENZIE odehráli celý, asi 80 minutový koncert, v takovém nasazení, až bylo zarážející, kde se v nich bere tolik energie. Možná to bylo jejich kladným vztahem k pivu, obzvláště zpěvák Paul McKenzie, a již zmíněný dudák Matthew Hawley láhev z ruky téměř neodkládali. Je neuvěřitelné, jak takové dudy dokážou skočnou punkovou muziku okořenit. A takový přídavek jako sólo bicí - dudy byl úžasný. V některých písních však dudák svůj nástroj odkládal a věnoval se pouze zpěvu, takže mi hromadný, místy až skandovaný zpěv všech muzikantů připomínal něco jako kapely G.B.H. nebo CHALSEA, ale jinak je tato kapela absolutně originální. Atmosféra v Lampě byla skvělá, na sále to vřelo, protože McKENZIE dokážou rozhýbat každého, což mělo za následek i dva vytleskané přídavky.
      
Po skončení koncertu se většina kapely odebrala do hospody, věnovat se konzumaci jejich oblíbeného piva. A pro nás to byla příležitost si s nimi pohovořit, a to i přesto, že jejich americká angličtina byla opravdu náročná. Dozvěděl jsem se o kapele něco více, hlavně díky Vojtovi z Plzeňského deníku a členu jejich doprovodu, jenž byl původem z Prahy. Tak tady předkládám zachycené postřehy z rozhovoru.
       
Kluci jsou z Vancouveru a dohromady se dali jak jinak než v hospodě. O Kanadě mluví jako o "novém světě" tvořeném přistěhovalci, proto si tam nepotrpí na žádné tradice. Jenže oni jsou potomky přistěhovalců ze Skotska, na což jsou náležitě hrdí, proto ty tradiční skotské kroje, dudy a písně. O kanadské hudební scéně se nevyjadřovali zrovna lichotivě, kytarista Dirty Kurt Robertson často používal slovo "shit", protože taneční muziku, která ovládá jejich zemi, vůbec nesnáší. Například v několikamiliónovém Vancouveru je jediný rockový klub, kde se hraje punková muzika. Ale přesto Kurt tvrdí, že pokud bude McKENZIE žít, nebude punk v Kanadě mrtvý. I když jsou dobří muzikanti, hraním se neživí, ale každý si vydělává, jak se dá. Na turné se jim líbí i přesto, že už jsou mimo domov 3 měsíce. Jak tvrdí, dostanou se do různých míst v Evropě, kam by se za normálních okolností nikdy nepodívali. Berou to jako výlet nebo dovolenou, která je nic nestojí, protože veškeré náklady hradí agentura, která turné organizuje. Ale zároveň přiznávají, že neočekávají žádný finanční zisk z celého turné, protože příjmy ze vstupného stěží pokryjí náklady (doprava, ubytování, najímání techniky a sálů). Přesto jsou agentuře vděční, že je do Evropy vytáhla. Z Plzně THE REAL McKENZIE vyrazili do Vídně, potom je čeká Budapešť a další evropská města.
    
Závěrem chci dodat, že označení vystoupení jako koncert měsíce bylo velmi skromné, protože něco takového už dlouho v Plzni vidět ani slyšet nebylo.
Postřehy K.H. Roudenského
Gauneři a The Real McKenzies "Pod lampou" aneb Předsvatováclavské odvazy 27.9.2OO2 čili Kiltpunkové radovánky
Část 1: Gauneři
Tato "kérková" smečka rozproudila čilé tance od prvních tónů svých punkovových riffů, publikum odzpívávalo cele jejich Plzeňskošlengrovské solitérské texty a čas plynul rychlostí jejich rytmů za bujarých poskoků čírařů a jiných vyznavačů rychlopřimočarovské hudby.
Část 2: The Real Mckenzies
Po nezbytné úpravě pódia vylézá na světla před zcela narvaný sálek dudák skotsko-pirátsko-punkového vzezření, aby nadul měchy odvazú příštích. Po zapojení celého ansámblu vypukly hody vskutku taneční, bujarovalo se, v sále, na chodbách, před i za barem, a rozzářené oči hopsalomanů přerůzných dokazovaly, že vše je přijímáno s upřímnou radostí ze slyšeného. "Skotové" se hecovali s publikem ke stále lepším výkonům a rozjasňovali se navzájem tak nádherně, že se celý klub stal jedním velkým swingujícím tělem, pivo putovalo od mistrů z pódia mezi lidičky, a od nich zase jiné zpátky, prostě svornost s velkým "S".
Po nezbytném přídavku promícháni muzikusů mezi posluchačstvo, náramné bratření a popíjení.
Z celého výstupu vanul duch srovnatelný jen s prvními koncerty rythmandbluesových kapel pradávných časů této muziky, která opanovává svět v různých podobách prakticky dodnes.
Také nelze než nevychválit přísun pití rozličného, / čepovalo se i přímo u sálku/, a přestože jsem takto narvanou "Lampu" ještě nezažil, tak kdo chtěl, prostě žízní netrpěl!
Hurvajs hurvajs@ceskyrock.cz
foto: K.H. Roudenský
|
