Již je to nějaký pátek, co skupina Interitus v plzeňském klubu Pod Lampou začala pořádat metalové večírky, které zaštiťuje názvem "Temná noc". Nedávno jsem navštívil již šestou Temnou noc a ta mě navnadila přijít i na sedmou /11.7.2002/, kde křtil Interitus své druhé CD - Srdce krále.
Před koncertem jsme s V.N. z P. strávili několik chvil v přidružené Modré hospůdce a pak už jen - tradá do Lampy. První se měli na křtinách představiti lidičky ze skupiny Beltaine, která funguje již od roku 1997. Hrají poměrně dobře šlapající a instrumentálně výtečně zvládnutý doom metal se slovansko-pohanskou lyrikou, v klasickém obsazení dvě kytary, basa, bicí, zpěv a je na nich dosti znát, že nejsou žádní zelenáči. Beltaine jsem již předtím slyšel několikrát a musím říci, že si stále drží svoji kvalitu, nějak výrazně se nemění a drží se tak trochu svých osvědčených receptur, které neselhávají. Hudebníci se nám chvílemi ztráceli v mlhavém závoji a zpěvák se při svém projevu snažil se vší vervou vykroutit si hlavu z krku - osobně by mě zajímalo, jak se vždy po koncertě ráno druhý den cítí jeho krční svalstvo :o).
    
Druhou formací byli kluci z Concrete, u kterých si mohl návštěvník v programu přečíst, že hrají aggresive metal, jinde jsem zase četl, že hudba, kterou dělají, se označuje trash core (kdo se má v těch škatulkách taky furt vyznat :o). Osobně bych jejich styl přirovnal ke srážce skupin Sepultura a Korn - od každého je tam něco. Hudba je hodně rytmická, často se v ní vyskytují slapové basové linky, jakož i četné kytarové efekty. Při poslouchání CD jsem si sice k jejich textům, obzvláště k českým, nějak nedokázal najít cestu, ale koncerty jsou u Concreate vždy o něčem jiném. Formaci jsem ten večer poprvé viděl s personální změnou na postu druhého kytaristy, kde Maria Kotoru vystřídal Michal Brožík (kytarista grungeových Smash of Garnet). Skupina zahájila svůj výstup skladbou Rozsudek a hned při ní započali akci "kdo neskáče s námi, skáče proti nám" :o). Projev mají Concrete opravdu nakažlivý a hodně živelný a jen málokdy při hraní byli k viděni v relativním klidu. Dále zazněly kupříkladu písně Džungle, Život a mnohé další. Ačkoliv tento druh hudby tak úplně přesně nezapadal do schématu Temných nocí, byla to poměrně svěží změna, kterou hodnotím kladně.
   
Třetí se nám představila taktéž koncertními podii ošlehaná formace Immortal Tears, hrající v obsazení kytara, basa, bicí, zpěv a klávesy (druhá kytara se prý stále hledá). Skupina mi chvílemi připomněla mistry dnešního black metalu Cradle of Filth a to nejen hudbou, ale i démonickou podiovou show s nalíčenými obličeji a stylovými kostýmy. Zpěvák Grief mi v tomhle opravdu učaroval svoji tunikou a klávesistka Lucy také často upoutala svými gesty moji pozornost. Hudba mi sice trochu splývala, ale to možná proto, že jsem tuhle temnou bandičku viděl a slyšel ten večer poprvé a tento druh hudby není zas tak úplně má parketa. V podání Immortal Tears (oni sami říkají, že hrají Atmospherical vampire dark black doom ale toho blacku je tam dle mě asi nejvíc:o)) se mi i tento set hodně líbil.
   
Po vystoupení Immortal Tears, jsem měl tu možnost strávit nějakou dobu v šatně před samotným křtem Interitu. Kralovala tam pohodová atmosféra, vzduchem létaly černé rtěnky, oční stíny, bílý make-up, rudé svíce a hlášky typu: "udělejte ze mě někdo bubáka", "hele Vlasto, nemám trsátko, hoď po mě ňáký" nebo "vylezte někdo na podium a položte mi tam někam tu krev, já tam v tomhle už nemůžu":o). Když se Interiti připravili k výstupu, zamířil jsem ke zvukařově kabině, kde mě již očekával V.N z P, ten večer ovládající veškeré světelné efekty, a hlavní set mohl začít.
Do temně modrozeleného světla nastoupilo za tlukotu Srdce osm postav se svícemi, které otevřely bránu do světa rozpolceného démona, jemuž osud vnukl jméno posvěcené. Postav tvořících hudební kolos, jehož obdobu bychom v Českých luzích a hájích hledali jen ztěžka. Po skončení intra byly svíce zhašeny a vyměněny za nástroje hudební. Vpředu dva obři. Jeden drtící struny čtyři, druhý celých šest. Jedna kráska u mikrofonu a malý bard s kytarou vedle flétnistky. Druhou řadu tvořící smyčcové oddělení viol skládající se z mága symfonického pláče a sličné panny, tomu všemu v řadách posledních vévodící klávesový rytíř, jenž pamatuje boje mnohé. Toť družina, jež nás bude provázeti světem Ioannesovým.
    
Skupina Interitus vedená téměř dvoumetrovým Ioannesem je jedna z nejvýraznějších a nejzajímavějších metalových skupin, dovolím si říci nejen plzeňské scény. Se symfonickým metalem přišli mnohem dříve, než započala módní vlna, kdy si metalové skupiny zvaly symfonické orchestry, či přenechávaly své písně smyčcovým kvartetům. Stále jdou po své vlastní cestě a dle mého dojmu se nesnaží nikoho kopírovat. Jejich snažením vzniká metalová hudba s hodně gotickou atmosférou. Kytaristé sice asi budou těžce vydýchávat to, že většinu melodických linek u Interitu převzaly nástroje symfonické, ale já klasický kytarista nejsem, takže v tom vidím spíše velký klad hodně podporující ojedinělý zvuk skupiny.
   
Ale dosti obecností. Koncert začal skladbou Rubín tedy první skladbou z teď již aktuálního CD "Srdce krále", která vytvořila charakteristickou středověkou atmosféru se silnou metalovou příchutí. Po první písni se Ioannes zbavil rubáše, ve kterém až do této chvíle hrál a pustil automatického bubeníka pro druhou skladbu (mimo jiné vypustil ze svého chřtánu i pramen rudé krve). Zde bych se chtěl zmínit o Ioannesových pohybech na podiu, které mě v době, kdy zrovna nezatěžuje mikrofon, nejvíc ze všeho připomínají zběsilou marionetu ovládanou šíleným loutkářem :o). Po titulní písni Srdce Krále se přistoupilo ke křtu samotnému. Kmotrem byl Grief zpěvák Immortal Tears a po improvizovaném projevu se mohlo křtíti. Křtilo se tekutinou životadárnou samozřejmě, že krví :o). Tradiční láhev sektu byla otevřena a prolita hrdly až po tom, co se placka ovlažila v rudé koupeli. Po té následovala jedna z mála písní, která na CD není (neboť je na albu minulém:o) - moje zamilovaná Balada. Po ní se dojel druhý set, kde zazněly ostatní písně z právě pokřtěného CD a fanoušci si samozřejmě vydobyli i několik přídavků. Jestli se mi v dohledné době dostane Srdce Krále do ruky, určitě se můžete těšit i na hudební recenzi.
  
A tím skončil další z výjimečných večerů pod Lampou. Jen snad ještě jednu příhodu k této akcičce. Nějakou dobu po skončení koncertu se Lampa rychle vyprázdnila a tak jsem i já s V.N. z P. dopil nápoje a vydal se do schodů, které ústí k východu v tomto klubu. Jakmile jsem otevřel a vyhlédl do vlahé noci, procházela kolem nějaká dvojice ve středních letech a muž ihned odtáhl svoji družku ode dveří, a okomentoval nás výrokem "Bacha feťáci!!!" :o))) Nu, budeme se musit spolu s V.N. z P. nad sebou zamyslet. Asi už vypadáme jako úděsné trosky, třebas se někdy i oholíme a ostříháme:o).
RIP (r.i.per@email.cz)
foto: Pajiczek
Více o skupinách:
http://www.volny.cz/interitus
|
