Report ze společného koncertu skupin Interitus a Strangemind
6.4.2002
Již mnohokrát jsem se nalézal u dveří klubu Matrix, když v něm probíhaly živé koncerty, ale nikdy jsem nevkročil dál. Zejména proto, že skupiny zde hrající se z velké míry vyznačovaly velkou dávkou klasického českého big beatu, hudby bez valných nápadů, inovací a nových myšlenek reprezentovanou skupinami typu Staří psi, Prorock, Palice (ale byly snad i výjimky :o). A tak jsem se na koncert dvou plzeňských undergroundových veličin dosti těšil.
Tou první byla stálice plzeňské metalové scény - skupina hrající symfonický metal s mnohými gotickými a doom metalovými prvky, kde základní melodické linky nese viola a příčná flétna. Interiti se bohužel dostavili se značnými mezerami v obsazení. To, že se nedostavil klávesista, bych ještě nějak přežil, ale absenci klenotu skupiny, zpěvačky Jany Šnajdrové, jsem nesl hodně těžce.
Skupina ale přišla ještě s jednou malou anomálií. Část koncertu odehrál automatický bubeník a část odcházející Pavel Bošek. Kapelník Ioannes mi automatického bubeníka vysvětlil tím, že po tom, co zaučoval nového kytaristu a klávesistu, již nemá sil tento proces absolvovat s novým bubeníkem.
Skupina začala právě písničkami, které neměly oporu v živých bicích. Zařadila i starší záležitosti jako například song Sirael. Také došlo na CD Deborah a skladby Utajený bůh, Deborah a další. Interitus odehrál i zatím nenahrané písně Řeka zamrzlých přání a Srdce krále, které by se měly co nevidět objevit na novém CD. Celé vystoupení skončilo již tradičně představovací instrumentálkou Los Hovnos.
Po celou dobu koncertu mým zmlsaným uším citelně chyběl ženský vokál a automatický bubeník není podle mě také přílišným skokem kupředu. Poslední malou chybku bych viděl u druhého kytaristy, který by mohl hrát o dost kreativněji. Drtivou většinu času jen opisuje kytaru od frontmena Ioannese.
Přesto šlo o kvalitní představení a důstojné rozloučení s bicí soupravou. Budeš nám všem chybět Pavle.
Jako druzí nastoupili finalisté letošní Múzy 2001 - psychedelic doom art grunge corová pětice Strangemind. A myslím, že lidé, kteří se nahrnuli před podium, rozhodně nelitovali. Někteří začali pařit již při zvukové zkoušce.
Styl, který Strangemind hrají, se dá těžce specifikovat a přirovnávat. Dle mého osobního názoru se pohybuje někde mezi Faith No More, Dream Theatre, The Gathering a Pearl Jam, ale spíše než že kapela někoho kopíruje, vytváří specifický hudební směr svůj vlastní.
Skupina nastoupila, jak se poslední dobou stalo zvykem, v černých brýlích (jen basák Láďa si zapomněl doma svůj pro-koncerty-poslední-dobou-hojně-užívaný-černý-chlupatý kožich :o).
Koncert započal nově nacvičenou a fanoušky oblíbenou vypalovačkou Excluded, která okamžitě přinutila první řady k pohybu. Následovala ještě oblíbenější skladba Piercing Groan, po které se Strangemind trochu uklidnili a nechali vydechnout náruživce v čelních pozicích u podia. Hodně mě zaujala pomalejší píseň Way, která byla opravdu kvalitně nazvučena (tímto skládám hlubokou poklonu zvukaři Romanovi, jenž slavil ten den své narozeniny).
Po několika dalších skladbách nám dopřála skupina delší přestávku. Později se celá akce znovu rozjela songem Handcuffs a spoustou dalších. Celý koncert se opravdu vydařil a počítal bych ho u Strangemind mezi jeden z nejlepších. Skupina začíná získávat při koncertech výraz (na kterém by šlo ale ještě zapracovat), neztrácí kontakt s publikem a kvalita nových písniček roste.
Podtrženo sečteno, atmosféra v klubu Matrix byla výborná, obě skupiny předvedly v rámci možností skvělé výkony, ozvučení bylo taktéž kvalitní a fanoušci si dle mého názoru přišli na své. Doufám tedy, že vedení klubu dá více prostoru podobným alternativám, jakými jsou Interitus a Strangemind, neboť tento druh hudby Matrixu celkem sluší.
RIP
|
