Undergroundová volební vyrážka v Šeříkovce 15.6.2002
aneb Hudba ze řetězu utržená čili svátky zapeřenosti...
Na této akci bylo kromě jiného pikantní také to,že se konala v místě, kde se v časech třešňového smýšlení odehrávali velkolepě pojaté komedie, zvané odvody, do zbolševizované armády, která byla všechno, jen ne lidová, jak se nám snažili namluvit po dlouhá léta rozlišovatelé všech stupňů třídností, ale dosti vzpomínek a šup! do "Šeříkárny" lepších časů přítomnosti...
Jako první udeřila do uší stále lépe hrající "Mokrá čtvrť" svým blues - rockovým nátěrem českých i anglických standardů. I bylo vidět, že androšovým máničkám přišla jejich hudba vhod.Před posledním Bluesem "pochlapil" jejich frotman "Toňýg" autory písní, které se čtvrtí odzpíval slovy: "Děkujem všem autorům, co jsme od nich hráli, pomohli nám přežít třešně, jako i ti, co přijdou hrát po nás...všem ještě jednou díky..
    
A pak se u mikrofonu objevilo první zjevení v tom nejlepším možném smyslu - "Londýn" - aby uvedl další vystupující tímto projevem: Protože Ivan /Martin/ Jirous ještě nedorazil, tak je to na mně... Pozdrav Pánbu, pane Karásek ! a na podiu se začaly vynořovat postavy seskupení "Svatopluk Karásek a Pozdrav Pánbu Band" ,aby přehráli svoje CD,a když po odeznění
"...oni se k sobě tulej... " uváděl Sváťa jména a obsazení kapely, zničehožnic zařval
"rána mezi rohy první kultuře, vizuální bubeník Pavel Heřman!", hned bylo jasné, že
právě probíhá další festival té druhé daleko upřímější a lepší kultury!!!
   
    
Třetí vystupující "Dáša Vokatá" zapoetovala prostor sálu svými neobyčejně lidskými písněmi , jak staršími, tak i ze zatím posledního nosiče lakonicky nazvaného "Dáša Vokatá", a kromě jiných historek mezi zpěvy jejími zazněla i ta slavná "o nahé ženě ve vaně" u opata A.Opaska". Cože? Že nevíte, o co jde? Tak vyražte na její koncert a třeba ji uslyšíte!
  
No, a potom se podium začalo krášlit textilem, míchačkou, poličkou s hrnci a jinými a jinými předměty na výstup příští, který byl oznámen takto : "Teď končí pohoda, a nastupuje muzika, doteď to vypadalo jako oslava narozenin K.H.Máchy, protože nastupuje "The Hever and Vazelína Bend" , socdem vyhrála volby, komunisti jsou třetí, kdoví jestli si ještě za deset let tady vůbec zahrajem! Skalák na hrad!!!", a takto uvedení "Heveři" spustili hned tu známou,/z časů třetího festivalu druhé kultury, kultovní nahrávky, šířené z pásku na pásek či kazetu nejrůznějších typů, za použití přístrojů různé kvality...o tom, jak milují soustruh /obráběcí stroj, častý hrdina bolševických častušek / a k tomu pojídají koninu /uzenina vyrobená z koňského masa/ rukama vydrhnutýma solvinou /mycí pasta na ruce/ a potom rozundergroundovali lidi tou nesmírně oblíbenou,/vedle Krylovek/ ze zábav se vracející mládeže obého pohlaví/nemuckali li se ovšem zrovna někde stranou/ spívanou: "Neboj se fízláků, rudejch vejložek, vždyť oni jsou silný,jen když maj obušek...". A lidi tancovali, zpívali a dobře jim spolu bylo u nikým nenařizované kultury. Při skladbě "Tesilová verbež" byl za neobyčejného jásotu do houfu posluchačů rozházen textil do té doby
pokojně visící nad podiem a na uplný závěr rohlíky a peří z duchny předem pečlivě rozmíchané v nevinné zednické míchačce, čímž byla spáchána skutková podstata "zapeřenosti" a nebo bylo by-li libo alespoň /boudu hodící se pro všechny ořechy/ výtržnictví... chachá, už přes deset let nikoliv!!!
    
    
     
Přestože poslední vystupovatelé této vyjímečné
akce "Bratři Karamazovi" už trochu doplatili
na pozdní hodinu jejich části vystoupení,tak byla v jejich bloku písní novovlně - undergroundové tradice vidět i slyšet z
jejich výstupu naprostá pohoda, což dokázala
i první píseň - indiánská , za lepší počasí. A
další pohodové písně, ač pocházející z vlastní
tvorby, či převzaté k vlastní,vůbec ne blbé překopávce...
     
A tím završili tento večer podzemníků " v Šeříkárně", která slouží kultuře a ne pseudo- pokrokovým rozšiřovatelům kulturních potřeb pro široké " masy pracující veřejnosti... "
Jen doufám, že nějaký plátek ne nepodobný tehdejší tvorbě nepopudí vyvolavatele starých pořádků, kteří se pokusí o nové hony na kulturu se starým obsahem, že pane ......
     
K.H. Roudenský
|
