  
Hudba a divadlo v Hostouni 29.6. 2002 aneb
Červnový čas pílí okořeněn, čili Návštěva na faře místní...
Protože nejen Plzní živ je člověk, tak jsem vyrazil na nebovězlověstnou cestu autem s několika členy známé skupiny Poitín, do v názvu zmiňované vísky na Domažlicku, za Antonem
Mužíkem, známým to výtvarníkem. Tento činorodý
človíček, který by mohl "jen sedět" a malovat, vyřezávat, či se zabývat jinou okookrášlující tvorbou, připravil již druhý ročník různočinné
poslechopodívané pro lidičky z blízkého i dalekého okolí, aby tím naplňoval umělecké záměry velmi vzácného "zboží",totiž spolupodílení se na naprosto nezávislém kulturním dění.
     
V této bohulibochválihodné akci byli ve vnitřních prostorách obydlí ke spatření grafiky Šumavana přemilého, Ládi Sýkory, obrázky a vyřezávané sošky umělce tyto prostory obývajícího, duchovhího otce celé akce Toníka Mužíka.
Plzeňské divadlo "Štěstí" přinutilo nejednoho diváka k zamyšlení svou autorskou hrou "Pocity ze ztráty", odehranou v síni pod farním schodištěm.
   
"Irská", z pod Krkavce pocházející, skupina
"Poitín" zahrála v nejen zajímavých prostorách fary, ale i u venkovní vatry, aby se na závěr její houslista, harfista a srandista Antonín Vyšata přidal k závěrečnému, dalekopopůlnočnímu jam sessionu.
    
"Haha Bimbi", mnou prvně slyšená, a nejvíceselíbící kapela, odehrála svůj blok přemýšlivorockových kousků na "venkovní scéně" farské zahrady.
   
" Kapela Ljudí" předvedla naprosto alternativněetnický odvaz za zasnubování nástrojů houslí a didgeridoo.
 
Najazzlý band "Děravej deštník" omuzikoval již několikráte zmiňovaný podschodný prostor nejem sám za sebe, ale "připustil k lizu" i spoustu spoluhudebníků na závěrečné časněranní, publikumpotěšující svobodohudební hrátky s tóny.
      
V pivočepovacím stanu hráli odpoledne pro své příznivce DJové...
Občerstvení bylo zcela předostizabezpečující, díky Petře za výborný "buřtguláš", dobrého, výborně ošetřovaného piva byl naprostý dostatek, a celému průběhu vládla naprostá pohoda.
Jen ranní spánek byl malinkato narušován opileckým chropotochrapotem, umocňovaným různěkoutovošepotavymi výkřiky:"né, teď né a
nech mě, já nechci", óóó, předletní noci luznomilostná....
     
    
A na úplný závěr omluva, jestli jsem vynechal některou kapelu, rád příště napravím, nebo se stačí ozvat a technokrati od mašin doplní vámi dodané, to víte, jsem starší člověk a hladinky
pivánka se mnou udělaly své...
K.H. Roudenský
|
