     
Tento kostel vyniká v mých očích natolik výtečně, že skoro nikdy nevynechám jedinou příležitost se pokochat jeho starobylou krásou. A navíc - takový letní přemýšlecí pobyt v nádherozanedbalosti hřbitova, který ho obklopuje, je prostě pro mou mysl důkladné odstresování. A když jsem se navíc dověděl od aktivistů, ke kterým mám tu čest nějakým způsobem patřit, o chystané produkci této usměvavé bardky, těšily se mé smysly dvojnásob radostně.
Na úvod se v klenbovém prostoru ozval hlas Evy Henychové: "Musím přiznat, že jsem už dlouho nehrála v tak malebném kostele." A dále vychválila i přilehlý hřbitov, "kde zpívají ptáčci sedící na křížích". Po této znamenité chvále zazněla neméně znamenitě zpívaná poezie umocňována poetostrunnou hru na kytaru. I čas plynul lahodně až do závěrečné, třetí přídavkové "Neodcházej", zapěné bez doprovodu nástroje. Lidé jen neradi odcházeli z místa, kde jim bylo tak dobře.
Po vystoupení navštívila Eva Henychová klubovnu místních aktivistů, kde jí byla panem Votlučkou coby dar předána vlastivědná brožurka o místě, kde se konalo její vystoupení. Poté odjela do míst dalšího rozdávání svého umu a nám nezbývá, než se těšit na další hudební produkci, přelahodně znějící každému jen trochu vnímavému uchu.
K.H. Roudenský
|
