Plzeňský básník F. Krist je činný v oblasti poezie již 20 let. Pravidelně publikuje v periodiku "REVUE MÍTINK". Zabývá se též překladatelskou činností.
Při veřejné recitaci přednášejí jeho verše Jana Paulová nebo Martin Zahálka. V nejbližší době se chystá vydání sbírky - a protože v Plzeňských časopisech dosud víceméně nebyl otištěn je náš "server" první, kdo jej publikuje.
K.H. Roudenský
Vítáme vás v panoptiku
dávno prověřených záhad
díky triku ustojíte
i estrádu nálad
někdy když jsou chlapi
hrdí na svou identitu
zjistíš že každá holčička
cestuje o dost výš
a má mnohem lepší nápad
Všimla jsem si kdysi dávno
že ona z tebe přímo kvete
že má mozek, můj ty světe
a secesní tělo
Všimla jsem si včera ráno
že máš asi vystaráno:
balkón zralý na spadnutí
a záclony z Marrakéše
nasycené krví
Chceš mě bít bez hole
máš tak tvrdé ruce?
Chceš mě mít bez boje?
Obejmi mě, prosím
Ty a ovíjivá nezávislost:
opravdové sousto pro všechny
beduíny světa
mačeta se zlomyslnou rukojetí
kif a charas a ticho
po sté výpovědi
kokosový ořech putující
s vězněm žízně
po libyjské poušti
na druhé straně oceánu
mezi listy caryoty
sápou se mravenci
po nezakrytých nohách
osmahlí mládenci
řešící s úsměvem
neúsměvné okamžiky
holandské básnířky
polapené v horách ...
Dnes jsem měl k večeři
půllitr tabasca
úžasné
co vnitřnosti snesou
Ke mě letí:
duši hledá
nenachází
běží dál
Vím že se mi hračky
rozpadaly v rukách
krvokvět rozkvétal
a pak se zase choulil
vysel jsem ďáblův hrách
sprovodil ze světa
hráče v opálové kouli
teď je třeba sehnout
hlavu:
bumerang se vrací
Najdu tě ukrytou
za střechou ohnutou
pod náporem větru
neboj se
nestyď se
za přiměřenou dávku
strachu
bude-li nejhůře
zavinu tě do klubíčka
a převážu mašlí
Pod roztančeným mlýnkem
tekutý provaz
a z hadích ocasů
amulet pro krásu
panence věštící
ze čtyř kapek rosy
Plechový netopýr rozsévá po střechách
semena pýru
jak bezhlučně se pohybuje
když nalévá do trhlin
vznícenou síru
stačí že se den nedívá
aby příkladně přemítal
o smyslu hodin
ale vlastní též vlídnou tvář:
ta v okamžicích kruté nouze
nabídne stav bezvědomí
dřív než by sebevrah
přistoupil k činu
Viděla jsem ohniváka
viděla jsem tvého ptáka
v šarlatovém rajčím peří
sedat na mou ruku
bílí papoušci mečeli
jak kamerunské kozy
ale polibek to sehrál
skvěle:
zrodila se krása
Vím že na mě vprostřed lesa
mezi dětským řevem
křičí bílá muchomůrka
tím svým božským zpěvem
a chybíš mi víc než lotos
ten teď vypadá jak zelenina
jako blízkost zakopaná
na minovém poli
Měla bys být jednou
sama
a namíchat si barvy
už před čtvrtou ranní
potom být opilá
skrze radost nemít stání
zavolat někomu
do vzdáleného automatu
kouřit drahé cigarety
v umouněném non-stop
baru
prostě nic z tradičních
obvyklostí
být zas jednou bez náhubku
a chodit spát
kdy se ti zachce
Chyť se mě za vlasy
je královské počasí
nikdo už vícekrát
nevyjde suchý z vody
Občas tě oslovím:
nadýchám se ohně
a potom nechápu
proč tě zas opouštím
láska není tažné
zvíře
v tom bude ten
problém
Hledí vřes do očí zmije
modrá a zelená
pijí ze stejného šálku
Když neumíš potěšit
tak ubližuj jinde
taky budu mnohem radši
v polstrované pasti
než v křehké síti
pod bidýlkem
ze kterého
bezustání padáš
Ty mi to odpustíš
tak jak já odpouštím
tobě
zvlášť když padá na nás
tolik vody
že utopit se v kapce rosy
není žádný problém
Chtěla jsem ti chtěla
vyrvat srdce z těla
ale to jsem ještě nevěděla
že jediná ostrá střela
míří na mou hlavu
Brousí mi po bytě
jak tajemná vdova
ví že spím
a že už neslyším
tygrované drápky
pak upadnu na zem:
do sladké smetany
vracím se zpátky
však mě Bůh varoval
a Ďábel taky
Pohárek zmrzliny
a do dlaně andělíčka
přeji si co teď ty:
jen pět gramů zlata
hodně něžně líbajících
má zamčená víčka
Bílá paní svlékla šaty
a ty taky a ty taky
až běloba poletuje
z otevřených vrtů
Smyšlená květina:
holubice vrtící se
v rotující báni
červená peřina
pod ní tělo
jako svíce
a na klice zavěšená
zbrusu nová píseň
Kde jsi byla moje milá?
Síla si mě vzala s sebou
celý svět jsem obletěla
na motýlích křídlech
Co jsi našla moje milá?
Tabatěrku s mořskou pěnou
znovu jsem se narodila
pod stohlavým svícnem
Kdo tě chránil moje milá?
Sama jsem se ochránila:
spěchala jsem bez pohnutí
znehybnělá v běhu
Už mi nic nechybí
už mě nic netrápí
už se bolest utopila
v řece plné smutku
Nezištně věnovat znamená jediné:
niterně se obohatit
ať dárek jak balónek
usedne teď na hruď obra:
chci abys žil navždy
Takový černý žert:
úplné zatmění
vepř dříve bláznivý
malující slunce
jenže stojan stojí
obráceně
kočka líže mrtvé
štěně
a ty bruslíš po pavlači
v sukni z dikobrazích
ostnů
Ty jsi byla odjakživa
moje oblíbená chyba
horký kaštan v peci
už beztak žhavé
dlaně
přelíbezné přesvědčení
že řešení se vždycky
najde
smrtelná závislost
na všech drogách
světa
Děcko hledí do pastelky
penál plný slupek od včel
na okně muškát
má šatičky z mušelínu
hlavou krouží čmelák
a vosa vprostřed obýváku
zpodobňuje mistra tance:
slečnu na houpacím křesle
jenže tamtéž paměť cítí
hořkost
slzu pro oslíka v kleci
Až mi tě najdou
znásilněnou nahou dlažbou
utlučenou chladem
vydechnu naposled
a vydám se s tebou
přes mučírny žárlivosti
přes blázince závislosti
přes kriminály vzteku
Až mi tě najdou
vyčerpanou marnou snahou
utrápenou hladem
vezmu tě za ruku
zmrzačenou ztrátou zájmu
a přesvědčím tě v okamžiku
že nakonec se dostaneme
až k druhému břehu
|
