MAREK VANÍČEK je svérázný mladý muž s vnímavýma očima.
Dědečkova Flexareta na něho v dětství působila natolik "magicky",
že si vyzkoušel pár snímků již v sedmi letech. Usmívá se, když hovoří
o tomto období. Fakticky se začal o fotografování zajímat mnohem později.
Tak jako mnoho jeho kolegů hledá smysl okolního dění, prezentuje svůj
přístup k tomuto vnějšímu světu a vyjadřuje jej právě ve fotografii.
Ačkoliv 80% jeho tvorby představuje příroda, a to hlavně šumavská,
přiznává, že hlavním tématem pro něho zůstává člověk. Zejména je "fascinován"
lidskou tváří. Je tedy docela pochopitelné, že v soutěži KS Esprit
se objevuje přírodní motiv a portrét.
Práce s názvem Domorodec zaujala
porotu v kategorii Portrét, lidé, rodina, a snímek ocenila.
Muž na fotografii pochází ze Zakarpatska a v jeho vráščitém obličeji
je snadno čitelná chudoba, únava, ale i životní zkušennost. Toto vše
se M.Vaníčkovi podařilo věrohodně zachytit v portrétu prostého venkovana.
Cesta do končin Zakarpatské Rusi, na její "poloniny", tedy jakési náhorní
planiny, její drsná krása přírody a těžké životní podmínky tamních lidí,
autora oslovily svou opravdovostí a okouzlily jakýmsi anachronismem.
To dokazuje nejen vizualně, ale své zážitky dokáže také zformulovat do působivého
vyprávění. K technické úrovni snímků bezesporu přispěla snaha zdokumentovat
vše na diapozitivy.
M.Vaníček používá fotoaparáty zrcadlavku Pentax MX, Prakticu Super TL
a někdy se vrací k staré Flexaretě. Spoléhá nejvíce na pevný objektiv Pentax
a ojediněle na Zoom M35-80. Zpracování barevných fotografií přenechává fotolaboratoři,
ale černobílé expozice vyvolává sám a rád ve fotokomoře upravuje a hledá
nové možnosti. Z toho tedy logicky vyplývá, že "omezená" černobílá škála
se stává zdrojem inspirace a zajímavou výzvou. Autora zajímají "staré věci",
které mají svou poezii i hodnotu, staré fotografie a jejich soukromá historie,
dokument jako takový a konfrontace mezi minulostí a současností.
Mezi fotografy, kteří jsou M.Vaníčkovi tématicky blízcí, lze objevit taková
jména jako Kavale, Milfort nebo Sitenský. Můžeme je pokládat za určité vzory
a oblíbené tvůrce.
Jak se zdá, je autor samoukem a zkouší individuálně přicházet na principy
umělecké i technické. Toto snažení je samozřejmě podloženo určitými znalostmi
i ojedinělými přátelskými setkáními se členy klatovského Fotografického klubu.
Mladý autor vystavuje své práce v prostorách čajovny v Klatovech. Jedná se
o již výše zmíněný "Cyklus Ukrajina", z kterého pochází i vítězný snímek.
Účastní se různých soutěží, vyhlášených agenturami nebo časopisy typu
Photolife.
M.Vaníček má jistě před sebou mnoho zdařilých fotografií, kde uplatní svůj
talent a invenci. V budoucnu by se rád pokusil také o ztvárnění aktů.
Témata, která preferuje a dají se shrnout pod prostý název příroda, protože
i člověk zůstává součástí přírody, jsou věčným mementem ubíhajícího času,
změny a vývoje.
|