 
MARIE MOURKOVÁ je jemná a přesto velmi silná žena. Není lehké o ní něco napsat. Dívá se na svět svým až melancholickým pohledem. Vyhledává zajímavá témata v přírodě i v městské architektuře. Zastavuje se u staveb a zaznamenává prchavé okamžiky, které se záhy stanou věcným dokumentem. Zabývá se konfrontací mezi minulostí a započatou přítomností. Možná, že za pár let opět "objeví" stejný motiv a znovu bude mít s sebou fotoaparát, aby zachytila pomíjivost věcí, lidí, prostě všeho. Zdá se být jakýmsi filosofem v sukních. Kostrbatá cesta života ji přináší spoustu podnětů a zároveň evokuje citlivost pro fotografické ztvárnění světa. S rozpaky tvrdí, že je to jen náhoda. Jenže člověk může náhodou potkat určitou situaci, někdo ji přechází bez povšimnutí, ale vnímavý jedinec ji vidí zřetelně a umí ji případně zobrazit, ať už je to malíř, sochař, fotograf atd. V souvislosti s touto náhodou, mě napadá slogan: "Náhoda přeje připraveným", který, pro zajímavost, rádi užívají další kolegové jako P.Süssenbek nebo J.Ret.
 Marie Mourková se k samotnému fotografování dostala přes kresbu a malířské pokusy a věnuje se této činnosti teprve od roku 1994. Na počátku používala fotoaparát Praktica BCA s objektivem 28mm a 50mm, nyní se spoléhá na značku Canon 500, zrcadlovku, poloautomat. V roce 1995 se stala členkou Fotoinvaklubu, kde načerpala mnoho potřebných zkušeností i znalostí. Mezi svými kolegy našla porozumění a podporu i prostor k realizaci. Jmenujme například p.Zíbara a p.Fidlera, kteří autorku "zasvětili" do tajů černobílé fotografie. I když obdivuje komorní černobílé snímky, které představují většinou velkou technickou erudici a specifický umělecký přístup, prezentuje se většinou barevnou fotografií.
V soutěži KS Esprit získala ocenění v kategorii: "Město Plzeň" za snímek "Křižovatka u Mrakodrapu." Kromě již zmíněné soutěže, vystavuje právě v rámci aktivit Fotoinvaklubu a měla samostatnou výstavu v Copy centru. Velmi blízké tématicky jsou M.Mourkové fotografie takových autorů jako je Jiří Havel, Jiří Bervida a Miroslav Hauner. Knihy fotografií s motivy Krkonoš nebo plzeňské proměny, příroda a město, provází a inspirují Marii Mourkovou svou různorodou a tvárnou podobou. Sama říká, že se ráda vrací na již známá místa, která už dříve fotografovala. Ta samá scenérie může mít naprosto rozdílnou poetiku v závislosti na ročním období, světle nebo náladě autorky. Je mnohoznačné a přesto příznačné, když se vyjadřuje o svých "výpravách" jako o impresi. Bezesporu tak přistupuje k jednotlivým pohledům a nechá je působit na sebe i na jiné. Citový podtext a zajímavé vidění je ryzím znakem fotografií Marie Mourkové.
 
|
