Milan Koranda, sympatický muž s milým úsměvem a širokým rozhledem. K fotografování se dostal jaksi mimoděk. V jeho rodině nenalezneme kořeny této záliby, jak už to bývá u většiny kolegů. Malebnost a krása krajiny v okolí Plzně působila na autora natolik přitažlivě, že se nejdříve pokoušel ztvárnit scenérie kresbou. Struktura stromů a vodní plocha
s nuancemi světelných prvků, toto věčně svůdné téma, hraje v tvorbě M.Korandy nezaměnitelnou roli.
V šestnácti přišlo rozhodnutí zkusit vše zobrazit jiným způsobem. Fotoaparát Efekta 6x6 zachytil první pokusy
o fotografii přírody v Předenicích. V té době používá černobílý film a pokud se chce skutečně vážně zabývat fotografováním a hlavně mít vliv na konečný výsledek, je nutné vybavit fotokomoru a sám se podílet na procesu vyvolávání. Další fotoaparát je měchový zn. Ikon 4,5x6 a Pentacon SIX + širokoúhlé objektivy a teleobjektivy.
Čím se fotografie stávají technologicky náročnější a dosahují větších rozměrů, tím roste i potřeba technického vzdělávání. Autor je samoukem a čerpá zkušenosti ze Skript svazu českých fotografů, Knihy o fotografii a jeho velkým ”učitelem” je teoretik doc. Ján Šmok.
Stává se členem Svazu českých fotografů a Fotoklubu Luna. Právě tento fotoklub uspěl v celorepublikové soutěži v Kamenickém Šenově a umístil se.
Období černobílých snímků trvá do roku 1984. Pak následuje desetiletá odmlka. V roce 1994 se M.Koranda pouští znovu do fotografování, ale i tentokrát to značí zcela nový začátek. V tvorbě se objevuje barevná škála a také nový fotoaparát Canon EOS 100. To samozřejmě znamená i změnu v přístupu ke snímání. Důležitá je volba filmu. ”Konečná” podoba se vytváří již při fotografování mnohem preciznější manipulací s jednotlivými komponenty. Potom se vyvolává ve spolupráci s minilabem.V tomto případě s minilabem Kodak. Zde patří dík Míše Desortové a Pavlu Pecháčkovi.
Pro úplnost musím uvést, že M.Koranda dále fotografuje předválečným fotoaparátem ICA 6x11cm, a to
na diapozitivy. Příliš nepreferuje digitální fotografování pro ještě ne příliš dokonalou technologii. Mezi vzory, jež autor uznává se v černobílé fotografii objevuje Edward Weston, Ansel Adams - američané a samozřejmě klasik české fotografie Josef Sudek. Z barevně fotografujících je to ing.Jiří Havel.
M.Koranda zatím nikde nepublikuje, ale účastní se soutěží jako je Amatérská fotografie pořádaná KS Esprit, kde minulý rok získal cenu v kategorii Krajina, příroda. Dalším úspěchem byl bezesporu vítězný snímek v celostátní soutěži - Fotografie zvířat, zde se jeho pes stal hlavní hvězdou kampaně ke Světovému dni zvířat.
Ačkoli si autor vyzkoušel různé druhy zpracování a také odlišná témata; např. reportáž, zvířata, portrét, akt aj., zůstává věrný krajinářské fotografii. Zajímá jej prostá a opravdová emotivnost krajiny, pozitivní dopad přírodních scenérií, pokud možno s minimálním zastoupením civilizačních prvků. Čekání na světlo, které zůstává "základním stavebním kamenem" každého fotografického díla, je také pro tohoto autora nejdůležitějším zákonem jeho tvůrčího projevu.
Fotografování v čistě amatérském rozměru znamená pro M.Korandu určitou svobodu volby. Není nutné za každou cenu "udělat" snímek. Svá "sdělení" si může vybrat a dát si přitom na čas. Jako pro většinu kolegů, pro které je fotografování spíše zálibou, vidí autor v této náročné činnosti způsob realizace a sebevyjádření. Jeho celoživotním snem se stalo vydání knihy krajinářské fotografie pod názvem "Nostalgie a reminiscence." Jakýsi návrat k přírodě, ke krajině dětství, k řece. Doufejme, že se autor potká s pochopením a dotáhne myšlenku až
do konečné podoby. Některá přání se splní.
J.Žembová
|