...aneb Pubrock v Zach´spubu 23.7.2002.
    
    
Po první písni se ozval hlas zpěváka, saxofonisty a kytaristy Karla Malíka: "Ono bude asi chcát..." a následoval nestárnoucí flák "Smutné nebe". Poté se vzduchem nesly písně převážně z posledního nosiče, sem tam proložené stále svěžími "kusy" ze staršího období této grupy, a na lidech bylo vidět, že jim s touto podivuhodně břesknou hudbou, okořeněnou parádními texty, je předobře. I čas plynul příjemně až do doby přídavků, kde kromě jiného zazněly dvě razantně zahrané countryovky "John Hardy" a "Hudsonské šífy". Samozřejmně byla zahrána i moje asi nejoblínější "Vojna na Itálii", o které se traduje, že je dílem Aloise Topola, který je dědem - hádejte koho?
Přestože se z nízko položených mraků spustil vytrvalý, stále houstnoucí liják, tak lidé vytrvávali, poslouchali, ba někteří z nich i trsali. Asi jim bylo při smutných věcech u hořkého pití tak nějak krásně... Jako mně.
Tento způsob léta, kdy prší skoro na všech kulturních akcích mnou navštívených, se neštastný jen lehce pozdává! Je třeba položit si otázku: Co je letní deštík /byť i rozhustlý/ proti velebně znějící muzice?
   
Váš K.H. Roudenský
|
