V dnešním povídání se budeme zabývat prostředky nezávislé hromadné
dopravy a to autobusy. Proč nezávislé? Hlavní výhodou autobusů oprotí
tramvajím a trolejbusům je jejich "svoboda", nejsou pevně spojeny s
dopravní cestou a trasy linek je tak možno pružně přizpůsobovat
potřebám cestujících a vývoji dané lokality.
     
Vývoj autobusové dopravy na našem území byl ve svých počátcích
značně rozpačitější než tomu bylo u tramvají. Eletrotechnika
zaznamenávala od konce 19. století prudký vývoj, což se o spalovacím
motoru, jehož vývoj v podstatě teprve probíhal nedalo říci. A tak
není divu, že první autobusová linka vyjela v Praze až roku 1908 a
měla velice krátký život - jezdila pouze rok. Přispělo k tomu hlavně
nevhodná trasa první linky, která vedla přes Karlův most Nerudovou
ulicí k Pražskému hradu. Prudké stoupání bylo pro tehdejší autobusy
příliš velkým soustem a po nehodě byl provozu ukončen definitivně.
Autobusy si na svoji další historickou příležitost musely ještě
nějakou dobu počkat, další pokusy se zaváděním autobusových linek
byly podniknuty až ve dvacátých letech.
Plzeňská autobusová doprava byla zahájena roku 1922 a provozovatelem
první linek se stala tehdejší Českolovenská pošta, od roku 1929 pak
provoz těchto spojů, které vedly převážně do Doubravky a Doudlevec
převzaly Elektrické podniky města Plzně. Ty rovněž ve spolupráci s
pražským dopravním podnikem zavedly od roku 1931 linku Praha -
Plzeň, jejíž existence byla ale na nátlak ČSD o rok později ukončena.
Plzeň vždy patřila k městům se sítí velice kvalitních a navzájem se
doplňujících linek tramvají a trolejbusů, z čehož vyplývá, že
autobusům byla přisouzena role obsluhy méně vytížených linek,
autobusy mají rovněž nezastupitelnou úlohu v dopravě obyvatel
přiléhajících obcí, nehledě na jejich nenahraditelnost při výlukách.
Již více než sedm let autobusy nesou na svých bedrech tíhu noční
přepravy, výlučný provoz autobusů umožňuje noční údržbu tramvajových
a trolejbusových tratí.
Prudký poválečný rozvoj města však zapříčinil vznik mnoha vytížených
autobusových linek, které po té co si získaly oblibu cestujících,
jejichž frekvence stoupala mnohdy až do neúnosné míry byly nahrazeny
tramvají či trolejbusem. Roku 1966 byl zahájen provoz legendární
linky 29, která spojila plzeňská sídliště Bory a Doubravka. Původní
záměr přiblížit konečnou tramvajové linky č. 4 borskému sídlišti
nebyl realizován, tehdejším hlavním argumentem byl názor, že občané
by v zájmu svého zdraví měli k zastávce MHD ujít minimálně několik
set metrů. Ovšem obyvatelé borského sídliště byli jiného názoru a po
jejich hlasitých protestech byla zavedena právě "děvětadvacítka",
která na své "zadrátování" čekala dlouhých 22 let. Nyní je
trolejbusová linka č. 16 jezdící od roku 1988 nejvytíženější
plzeňskou trolejbusovou linkou a jsou na ní nasazovány převážně
kloubové vozy.
Rozhodně mezi nejpopulárnější autobusové linky v Plzni patří již
dlouhá léta "třicítka". Tato polookružní linka jezdí od května roku
1990 a díky tomu, že obsluhuje většinu plzeňských sídlišť a je z ní
možný přestup na všechny linky trolejbusů a tramvají, tak se těší
celodenní oblibě. Díky tomu, že vede z velké části po nevyhovujících
komunikacích, tak se jejího nahrazení trolejbusem jen tak nedočkáme,
což se nedá říci o dalších vytížených linkách č. 33, 40 a 41.
Předpokládaný návrat trolejbusů na Severní přeměstí se tak patrně
stane příčinou záhuby těchto linek, v případě l.č. 41 tak dostane
elektrickou trakci i sídliště Vinice.
Velice zajímavý je i vývoj vozového parku autobusů, bohužel o
předválečných vozech se dochovaly pouze kusé informace, víme jenom,
že tehdejší dopravce dával přednost strojům značek Tatra, Škoda a
Praga. Zato pro poválečný vývoj je typický nástup pouze jednoho
výrobce a tím je vysokomýtská Karosa, jejíž vláda byla přerušena
pouze v roce 1964 zkušebním nákupem dvou Ikarusů 620, pro tragickou
kvalitu těchto maďarských autobusů se další dodávky již naštěstí
orientovaly pouze na domácího výrobce. Prvním poválečným typem
autobusů byl vozy Škoda 706 RO, těch přišlo do Plzně 24 kusů,
poslední z nich dojezdil až roku 1973, část vozů byla rekonstruována
na pozdější typ RTO. První z 51 legendárních autobusů typového
označení Škoda 706 RTO obdržel plzeňský dopravní podnik roku 1959,
jejich dodávky pokračovaly až do sedmdesátých let. Bytelná
konstrukce, jednoduchost, a provozní nenáročnost. Tak můžeme
charakterizovat autobus, který se stal symbolem veřejné dopravy let
šedesátých a sedmdesátých. Nezničitelnost a odolnost tohoto autobusu
se potvrzuje ještě i dnes: v Bulharsku, Albánii a i jiných zemích se
s "erťáky" můžeme setkat dosud A to i přesto, že mnohým těmto
autobusům nechybí mnoho let a oslaví čtyřicáté narozeniny. Plzeňské
autobusy RTO jezdily na vytíženějších linkách i s vlečnými vozy
Jelcz, dělo se tomu tak zejména v období přepravních špiček.
Roku 1965 obdržela Plzeň první dodávku autobusů zcela nové
konstrukce označených jako ŠM11. Byly to první busy vyvinuté pro
použití v MHD. Cestujícím ulehčovala nástup snížená podlaha, pobyt v
prosvětleném interiéru byl příjemnější, nástup a výstup cestujících
byl díky třem dveřím podstatně rychlejší. Práci řidiče ulehčovala
automatická převodovka a posilovač řízení. "Ešemky" se také staly
nejrozšířenějším typem autobusů v plzeňské MHD, do roku 1981 jich
bylo dodáno více než 200 kusů. Poslední z nich opustil plzeňské ulice
až roku 1990 - poslední "ešemka" vydržela tak dlouho díky obětavé
péči jejího tehdejšího řidiče. Pouze pro zajímavost: Praha se
rozloučila s těmito autobusy již roku 1988.
Nyní se dostáváme postupně až k autobusové současnosti. Roku 1982
započaly dodávky autobusů Karosa B731 a 732 se kterými se setkáváme
dosud, celkem plzeňský dopravní podnik nakoupil 140 autobusů tohoto
typu, z nichž ty nejstarší jsou již vyřazeny. V roce 1996 dostává
Plzeň deset autobusů modernizovaného provedení označených jako Karosa
B 931. Tyto vozy mají již elektronický informační systém,
protiskluzovou podlahu, kvalitnější sedačky, motor pak splňuje
ekologickou normu Euro 2.
Rok 1997 je v plzeňské autobusové dopravě opravdovým milníkem, do
Plzně začínají přicházet první autobusy typového označení Škoda 21
Ab. Dopravní podniky nejen, že se načas odklonily od tradičního
výrobce, ale rozhodly se začít obnovovat vozový park nízkopodlažními
autobusy. Ty představují opravdový zlom v přepravě cestujících,
nízkopodlažní autobusy jsou přístupné i imobilním občanů, ocení je i
maminky s kočárky a starší, hůře s pohybující občané. Technické
problémy první dodávky autobusů ze Škody Ostrov zapříčinily, že na
další obnově vozového parku se znovu podílela Karosa Vysoké Mýto.
Podnik patřící do koncernu Irisbus vyrábí ve spolupráci se svými
partnery nízkopodlažní autobus Karosa-Renault, který je v současné
době nejrozšířenějším nízkopodlažním autobusem jezdícím u nás. Zatím
poslední exempláře tohoto typu obdržela Plzeň na podzim loňského
roku.
Zvláštní kapitolu historie plzeňské dopravy tvoří kloubové autobusy.
Přestože je plzeňský dopravní podnik nikdy nenakupoval mohli jsme se
na podzim roku 2000 s těmito vozy v Plzni setkat. V listopadu tohoto
roku došlo k vážnému požáru měnírny na Lochotíně, která napájí
tramvajové linky vedoucí do této lokality. Tramvajová doprava musela
být zásadním způsobem reorganizována a omezena. V nastalé situace
musely pomoci opět autobusy, rozsah výluky byl ale tak velký, že
nebylo možnou použít pouze plzeňské vozy. Plzeňské dopravní podniky
tak požádaly o pomoc své kolegy z Prahy a Českých Budějovic a během
několika hodin dorazilo do Plzně deset kloubových Karos z Dopravního
podniku hlavního města Prahy a pět z Českých Budějovic. Tyto stroje
zásadním způsobem pomohly zvládnout chaos v plzeňské dopravě a mnohdy
užaslým cestujícím tak ulehčily cestu domů.
Na závěr se ještě nemůžeme nezmínit o historických autobusech.
Plzeňské městské dopravní podniky z mnoha důvodů historický autobus
neprovozují, o záchranu technických památek z tohoto oboru se tak
musejí starat soukromé osoby a spolky. I v Plzni se jeden takový
našel a jmenuje se RTO Klub. Jak již název napovídá náplní volného
času jeho členů je údržba a provozování autobus Škoda 706 RTO Lux,
ten ve vlastníctví tohot sdružení byl vyroben již roku 1961 a měl
velmi bohatou životní pouť. Svoji kariéru započal v ČSAD Klatovy,
pobočce Sušice kde jezdil dlouhých 14 let až do roku 1975 kdy byl
odprodán fotbalovému oddílu z Kralovic, který jej vlastnil až do roku
1989. Poté autobus vystřídal ještě mnoho vlastníků, aby pak skončil v
majetku dopravních fandů, kteří jej ve svém volném čase renovovali.
S tímto autobusem se můžete také svézt a to na různých akcích
pořádaných RTO Klubem. V loňském roce to byl například zájezd do
Karlových Varů, sraz historických autobusů v prostorách Vojenského
muzea v Lešanech a další akce. V květnu letošního roku se tento
autobus spolu s dalšími historickými vozidly zúčastní oslav 100 let
MHD v Mariánských Lázních.
K autobusové budoucnosti v Plzni zbývá pouze dodat, že v nejbližších
týdnech dorazí do Plzně první autobusy o menší kapacitě, které najdou
uplatnění především na méně vytížených linkách. Dopravní podnik je
hodlá využívat také při výlukách.
Vlastimil Leška
foto: Michal Kouba |
