3. května 2002 se konal další ze zajímavých koncertů v klubu Chameleon. Obě skupiny mě osobně dost zaujaly na Múze 2001 a obě také postoupily do finále soutěže. Celý koncert Lindy Carter jsem ještě neměl tu čest slyšet, a tak jsem se celkem těšil. Navíc jsem dostal od redakčních šéfů důvěru a byl mi svěřen redakční přístroj fotografický. Takže po zhruba hodinové instruktáži, co jak a kde mačkat, aby to dělalo ty roztomilé obrázečky, jsem se mohl vydat z redakčních prostor do klubu, kde prý změníte barvu.
Před hraním panovala zpočátku poněkud komornější atmosféra, ale během koncertu se většina míst zaplnila a Chameleonem se rozlila příjemná pohoda.
    
Linda Carter - melancholická tvrdá alternativa, nebo big beat?
Tak tuhle otázku jsem řešil skoro celý koncert :o)(to opravdu neberte vážně, od prvního poslechu je jasné, že o čistokrevný "big boš" nepůjde ani náhodou). Ale začněme nějak jinak. Linda Catrer je skupina, které vévodí bývalá zpěvačka Mrtvýho řízku, charismatická HankaVaníková, na které je hodně vidět, že tenhle druh hudby jí sedne mnohem více. Dále jsou zde k vidění další dvě postavičky z plzeňské hudební scény celkem známé. Je to bicista Zdeněk Světlík a Radek Stejskal za basovou kytarou, kteří jsou jakýmsi torzem bývalé jižansko-rockové formace Rio Grande. Dále tu máme Michala Říhu u elektrické kytary. Řekl bych, že ve skupině je určitě místo ještě pro jeden melodický nástroj.
První část koncertu mně přišla trochu nevyrovnaná. Některé písničky (naštěstí menšina) zněly na můj vkus více bigbeatově a oslovovaly mě méně významněji. Na druhou stranu zazněly i celkem zajímavé pomalejší a snivější kousky, které považuji za opravdu zdařilé. Zhruba uprostřed koncertu mě překvapilo sólo na bicí, ke kterému se nebudu moc vyjadřovat, neboť jsem v tomhle ohledu zmlsán sóly Tomáše Hobzka, bývalého bicisty skupiny Strangemind, ale zase tak špatné to nebylo :o). Poté kytarista opustil pódium a jeho nástroje se ujala sama Hanka a zazpívala jednu z mála česky otextovaných písní s názvem Čarovná moc. Svou náladou potěšila i novinka skupiny How Can I Feel, která patřila k těm písním, které mě donutí na Lindu Carter zajít co nevidět zase. Na co jsem ale netrpělivě čekal, byla vypalovačka No Answer, která byla napsána trochu hardcorovějším perem než všechny ostatní a já ji považuji za nejlepší.
Při celém vystoupení mi ale stále něco chybělo. Možná ta druhá kytara. Možná trochu pohybu a dynamiky na podiu, nebo trochu jiný zvuk kytary. Určitě by kytaristovi prospěl mutliefekt. Hudba by získala trochu víc barev a odstínů. Ale i přes několik těchto drobných výtek se domnívám, že Linda Carter patří k tomu zdaleka nejlepšímu, co za poslední rok v Plzni vzniklo.
Strangemind efektní koncert bez efektů
Někdo říká, že hrají doom rock. Někdo, že to je nu-metal. Někdo je přirovnával k novým Doors. To, myslím, dost svědčí o tom, že zaškatulkovat tuhle pětici asi není lehké, takže se domnívám, že jejich pojmenování svého stylu psychedelic doom art grunge core je poměrně vtipné i výstižné.
     
Již při zvučení se shromáždila větší část skalních posluchačů u pódia. Bohužel to, co následovalo, byla smůla. Cože to následovalo? Hned při druhé písničce nějak začala vynechávat kytara. Takže se skupina nevyhnula stěhování aparatury, kabelů a zkoumání, kde je to pověstné jádro pudla... Po delším hledání hudebníci zjistili, že pravděpodobně odešel Bilbův kytarový multiefekt. Pár minut tedy panovala napjatá atmosféra, kdy se řešilo, co dál.
Kdosi mi před nadávnem řekl, že jejich hudba je hodně stavěná na efektech. Dal jsem mu za pravdu, že efektů tam pár mají, ale myslím, že pro zvuk moderní kytarové skupiny jsou efekty nevyhnutelné. Zbytek vystoupení ale asi všechny přesvědčil, že efekty opravdu nejsou to, na čem Strangemind staví. Bilbo sebral odvahu a rozhodl se hrát jen na distorzi a čistý zvuk s hallem. Výsledný zvuk sice byl trošku syrovější, než obvykle, ale nějak drastické rozdíly jsem nepozoroval. Zazněly spíše rychlejší skladby z repertoáru např. "Therapyovská" bomba Piercing Groan, má oblíbená Crystal Statue, Falling asleep a spousty dalších. Na skupině a hlavně na kytaristovi však bylo vidět, že se cítí trochu nesvůj, takže vystoupení nebylo nijak dlouhé. To ale nebránilo tradičnímu uskupení skalních fans, aby trochu pohybem rozvířili prostor před skupinou.
Závěrem bych řekl, že to byla celkově poměrně vydařená akce a vůbec mě nemrzí, že jsem tu noc nefotil Daru Rollins, která ten večer vystupovala v plzeňské diskotéce Alfa. Broňa Černá zpěvačka Strangemind má rozhodně také svoje neoddiskutovatelné půvaby.
RIP
Více o skupinách: www.volny.cz/strangemind
Stejný koncert jinýma očima: www.volny.cz/vitnovak/Akce/Strangemind/chameleon2.htm
|
