KULTURNÍ KAVÁRNA JABLOŇ, SOBOTA, 18. 5. 2002
Uváděl - Petr Šimon
Překlady textů - Petr Šimon a Hana Píchová
Přesto, že jsem se nezúčastnila prvního pořadu o této francouzské zpěvačce, tak z hudebních ukázek, textů a povídání o jejím životě, které jsem vyslechla v pořadu druhém, jsem si o ní vytvořila poměrně ucelený obrázek:
Brigitte Fontaine (nar. 1940 v Bretani) je osobitá interpretka a autorka, která svými texty leckdy pobuřuje. Její záběr témat je široký - zpívá o lásce, o dětství, o současné společnosti... Hudba je nápaditá, nalezneme v ní například arabské motivy. Změny rytmu a síla zpěvaččina hlasu ji činí opravdu zajímavou.
Album "Vous et nous" (Vy a my) z roku 1977, ze kterého jsme slyšeli ukázky, je poznamenáno umělecky plodným obdobím Brigittina života. Hrála divadlo, psala divadelní hry a knihy, byla jednou z představitelek feministického hnutí 70. let. Spolupracovala se svým uměleckým i životním partnerem Areski Belkacem. Z tohoto alba pochází např. písně "Patriarcat" a "Je t'aimerai" (Budu tě milovat).
Na albu "Les Palaces" z roku 1997 se zpěvačka dokázala přizpůsobit moderním hudebním směrům a její tvorba 90. let se nese v duchu spolupráce s rozličnými umělci. Píseň "C'est normal" (To je normální) je fiktivním rozhovorem mezi Brigitte a Areskim. Pojednává o výbuchu plynu v domě, ve kterém pobývají. Oheň se rozšiřuje a oni se v klidu baví o tom, jak až se zhroutí patra pod nimi, dopadnou na zem z 15. patra... Na albu jsou také "Le musée des horreurs" (Muzeum hrůz), "La symphonie pastorale" (Pastorální symfonie) a "Délices et orgue" (Rozkoš a varhany).
Co dodat závěrem? Zjistila jsem, že Francie má kromě Edith Piaf další výjimečnou zpěvačku. A myslím, že zdaleka ne poslední.
vzyk
|
