Ten den jsem měl (ač nejsem medium) "tušení" odvazů příštích, které budou pocházet od kapel mně zcela neznámých, a hned ten večer se mi vše potvrdilo.
  
Celou produkci otevřela ve 21.hod hostující
plzeňská skupina Velvet Ecstasy, která za pomoci výtečné rytmiky a naplno "odpálenými"
riffy celkem zaplnila lampový sál. Pro milovníky
škatulek:hráli něco mezi big-beatem let 60-tých a grungem. Mě osobně nejvíc potěšilo, že
zpívali v anglickém i českém jazyce... A jediné, co lze vytknout jejich bloku písní je
to, že nebyl dlouhý...
Velvet Ecstasy: P.Bolan - zpěv,kytara, A.Chvojka - zpěv,bicí, V.Zemen - kytara, V.Zahradník - basa
  
" Ahoj, jsme Walking Fish a přijeli jsme z Prahy", takto uvedl zpěvák druhého z hostů, "svou" skupinu, na začátku vystoupení,
po kterém se spustila z podia celkem razantně zahraná muzika, která zněla každou chvilku stejně monotónně, takže příslušný návštěvník kocertu měl pocit, že kapela hraje stále jednu píseň, což navíc umocňovalo celkem časté upozornění "jejich" frontmana, že "nám" hrají
právě "ONI Z PRAHY"... Zhruba po padesáti minutách přišlo "jejich" poslední představení a už se připravuje aparatura pro hlavní magnet
večera.
Walking Fish: M.Krásný (Oldřich Nový) - kytara, J.Kuba - zpěv, M.Krásný - basa, Tony. B - bicí
(takto se kapela sama označila, za neustálého ujišťování, že jsou "special guest")
       
23.00... za jásotu už docela našlapané Lampy nastupují Lord Bishop a His Rockadelic Kings, a zcela si získávají /jak se později ukázalo/ nejen srdce publika.Ze začátku děkují oběma hostujícím "grupám" a nadšeně pozdvihují jejich muzikanský um. Pak se ozve hluk velkoměsta za asistence startujících raket, oh ne, pardon, to jen hosté z USA spustili své hudební pudy z pomyslného řetězu a začali ze svým "Wildrockem" rozbušovat srdce, roztancovávat nohy a hnát mráz svinským krokem přes naše páteře. Již třetí píseň je věnována /celkem roztomilým oznámením/ dívce z lidí trsajících pod podiem, která je pak pozvána se svou kamarádkou mezi rockery a tam přemluveny k dlouhému a vášnivému polibku, no co, je přece květen... po bosku další a další /nikoli, alegorické vozy/ písně, starší i z nového CDčka, před skladbou "Freedom" jsme se dozvěděli, kdo že je vlastně nový pan americký president. "Hey Joe", Hendrixovská klasika z těch nejklasičtějších, pár dalších vypalovaček, odchod, vytleskaný příchod, první přídavek "Wild Thing", naprostá pecka, další odchod, znova vytleskaný příchod, přídavek a konec.
"Produkce skupiny vypadá jako srážka kings´X , Jimiho Hendrixe, Nirvany, Living Colour a možná i Sex Pistols... " Přesně takto byl popsán styl tohoto nekonformního hudebního sdružení, ten, kdo ho takto popsal, vůbec nekecal! A ostatně - každý gurmán vám potvrdí, že
pořádná míchanice je prostě žrádlo.
   
Nakonec Lord odešel s jakousi "mickou", Lion si dal v baru "smrtelnou" dávku whisky a v celokruhu dlouhej kouř, a lidi se pomalu vytráceli a vytráceli...I když jsem si moc hezky "popovídal" se všemi členy tohoto vyjímečného bandu, tak bych s nimi dceru stejně nikam nepustil!
Když vešel do sálu jakýsi mladík v tričku jžanských barev, tak ho Lord upozornil svou roztomilostí /myslím, že zaznělo něco jako "shit shirt"/ na naprostou nevhodnost jeho oděvu, a hádejte, s kým si potom tento mladý muž ťukal kořalkou a komu připaloval? To jsou prostě Čechy.
A protože je Radek Bam-Bam Čech, který se navíc vrátil ze západního turné, tak jsem s ním hovořil i o tom, co si myslí lidičky v zahraničí o naší politické situaci... Bravo! Bravisimo!! Naši skvělí vůdcové, jen tak dál!!!
(To je samozřejmně ironie)
Lord Bishop a His Rockadelic Kings: Lord Bishop - zpěv,kytara, Lion Kravs - basa,zpěv, Radek Bam-Bam - bicí
K.H. Roudenský
|
