Tak trochu jiná výstava
V těchto dnech a minimálně jěště dalších třicet dní mají obyvatelé Plzně možnost shlédnout výslednou podobu výtvarného projektu, jenž byl počastován názvem Nech brouka žít aneb alterno není inferno. Představují se v něm ti lidé, "co jsou trochu jiní, přesto však stejní jak my." Středeční vernisáž (13.září) se konala netradičně nadvakrát. Poprvé již v pravé poledne na prostranství před Komerční bankou, kde své keramické umění ukázala "live" dětem ze základních škol nevidomá brněnská sochařka Božena Přikrylová - Vavreková. Podruhé pak a již naostro v Zach's pubu od pěti hodin, kde se k ní přidal malíř Jiří Kohout Antero. (Jeho obdivuhodné práce lze shlédnout v regionálním institutu duševního zdraví v Plzni na Doubravce.)
Jak už bylo naznačeno, v tomto projektu se tedy jedná o prezentaci komunit, které z nějakého důvodu stojí na okraji společnosti, jedná se o ty, o nichž toho moc nevíme, víme pouze velmi dobře, že nezapadají, že tito "brouci" jsou trnem v oku naší "normální" společnosti, jedná se o ty, které bychom mezi sebou, stejně jako v době před deseti lety, vzato všeobecně, nejspíš raději neviděli. Jistě, mnohé se změnilo, stále je však třeba se ptát, zda se toho změnilo dost. Ale upřímně, jak se změnila naše srdce? Jak se změnil náš postoj k duševně chorým, tělesně postiženým či drogově závislým.? Díváte se do očí koljedoucímu vozíčkáři nebo sklopíte oči k zemi nebo uhnete pohledem do strany k výloze nebo... kam se vlastně máte dívat? A lidé, kteří to nemají "v hlavě v pořádku" jsou chovanci, blázni, pacienti nebo klienti příslušných ústavů? Jedna odpověď se zde nabízí. Jsou to zase jenom lidé, (stejně tak jako my jsme jenom lidé), se svými patáliemi, pocity, láskou... A tak také tvoří.
Jejich díla jsou obsahem i vyjádřením nesmírně živá, čistá, původní a nevykonstruovaná! Leckdo by se mohl nechat zaskočit "poselstvím děsů", jež přinášejí dílka a obrázky Evžena Holečka (spolu s autory s centra v Plachovce zastupuje ty, jejichž osud byl poznamenán drogou), vystavené v Zach's pubu, plné křížů a bezvládných loutek, potřísněné vlastní krví. Málokdo by byl tolik odvážný a vystavil si doma díla, jež vznikla za branami psychiatrické léčebny v Dobřanech a která ve výstavní síni Galerie 21, působí v některých případech až goyovsky, jakoby jim učarovala nějaká černá magie, šamanství vyškrábnuté z posledních koutků a záhybů duše. A jakými moderními krajináři dovedou být v podobném ústavu v Libni se lze přesvědčit na chodbách a v bufetu Státní vědecké knihovny. Podobně tak v Knihovně města Plzně a v Union bance.
A možná ona hloubka a upřímnost výtvarných děl sdružených v tomto projektu, možná nám pootevře oči a my uzříme, že alterno není inferno, ba naopak možná nás osvítí, tak jako ve staré Rusi se věřilo, že jurodiví jsou osvíceni světlem božím.
Tomáš T. Kůs
