| | HISTORIE A SOUČASNOST PLZNĚ |
| o Plzni
|
Plzeň - historie Jihovýchodním směrem nad dnešním městečkem Starý Plzenec se
tyčí vrch Hůrka s přemyslovským správním centrem - hradem
Plzeň, z něhož se dodnes kromě nepatrných pozůstatků
dochovala rotunda z konce 10.století. Zde se vlastně počíná
historie našeho města. Poprvé je hrad připomínán roku 976,
kdy bylo pod ním poraženo bavorské vojsko. Hlavně z příčiny
zániku správního systému opřeného o hrady, ale také díky
nevýhodné poloze pro větší rozvoj sídla, hrad upadá. Bylo
třeba založit nové město, kde by se i v názvu odrážela
návaznost na staré správní centrum. Pro stavbu byla vybrána výhodná poloha na soutoku řek
Radbuzy a Mže. Král Václav II. zde roku 1295 zakládá Novou
Plzeň. Město vyrůstalo podle tehdy moderních urbanistických
plánů. Dodnes stojí domy historického jádra na
šachovnicovitém pravoúhlém půdorysu, jemuž dominuje rozlehlé
náměstí s hlavní plzeňskou dominantou - chrámem sv.
Bartoloměje. Již krátce po svém vzniku byla Plzeň významným
obchodním centrem Českého státu a to díky své poloze na dvou
obchodních stezkách - řezenské a norimberské. Na počátku husitského hnutí je Plzeň díky působení kněze
Václava Korandy staršího pro husity městem zaslíbeným
- "Městem slunce". Působí zde i Jan Žižka. Záhy se však
Plzeň stává jedním z hlavních stanů protihusitské opozice.
Husité, kteří si byli vědomi strategického významu města se
pokoušeli v letech 1421 - 1434 město obléhat. Plzeňské
hradby však jejich náporu odolali. Po skončení husitských válek dostává Plzeň od císaře
Zikmunda privilegium se zlatou bulou, díky němuž město
neplatilo cla a berně po celých Čechách. Díky tomu a díky
obchodnímu partnerství s Norimberkem město značně bohatne.
I vládnoucí rod Habsburků dokáže často ocenit zásadní postoj
Plzně proti jakýmkoliv reformačním snahám. V této době
rozkvětu města zde dochází také k vytištění první knihy
u nás - Kroniky trojánské roku 1464. Plzeň si také velice oblíbil císař Rudolf II., který si zde
koupil na náměstí dva domy u radnice a nechal si je upravit
na svou možnou rezidenci. V 16. století se také mění tvář
města, které se obléká do renesančního hávu. Příkladem toho
je například samotná plzeňská radnice. I v době stavovského povstání stála Plzeň pevně na
katolické straně. Na podzim roku 1618 je poprvně a naposledy
dobita stavovským vojskem vedeným generálem Arnoštem
z Mansfeldu. Tato epizoda spolu s dalšími útrapami
třicetileté války způsobila úpadek města. Až na počátku 18.
století město znovu vzkvétá, a to se odráží i ve
stavitelství. Významným představitelem baroka v Plzni byl
stavitel Jakub Auguston mladší. Od druhé poloviny 18. století se město otevírá ze sevření
starých hradeb a expanduje do svého okolí. Později zaniká
i městské opevnění a na jeho místě vznikají sady. Za
významného plzeňského purkmistra Martina Kopeckého v 30.
letech 19. století dochází i k pokusu o založení lázeňského
areálu na Lochotíně. Roku 1842 dochází i k založení Měšťanského pivovaru
- podniku, jenž Plzeň proslavil po celém světě. O několik
let později, přesněji r. 1869 zakládá Emil Škoda svůj
podnik, který určil další směr města. Plzeň se stává
průmyslovým městem a začíná se znovu nebývale rozvíjet. Jsou
stavěny nové dominanty města - muzeum, divadlo či synagoga.
Zároveň však mizí i mnoho cenných historických památek.
V období první světové války se Škodovka stává největší
zbrojovkou monarchie. Po krátkém meziválečném období
rozkvětu města přichází německá okupace. Krize města je
znásobena i díky spojeneckým náletům. Vysvobození přichází
ráno 6.5. 1945 v podobě V. sboru americké armády vedené
generálem Pattonem. Po komunistickém převratu se Plzeň stává
"pevnou hrází socializmu a míru" a získává svou
charakteristickou šeď, kterou byla proslulá až do nedávné
doby.
Plzeň - současnost Lepší časy pro město přicházejí až po roce 1989. Jádro
města se začíná upravovat a je pro svou nespornou hodnotu
vyhlášeno památkovou rezervací. Do města vstupuje nový
kapitál. Pomohla tomu jistě i nová obchodní a průmyslová
zóna na Borských polích. Plzeň se taktéž v devadesátých
letech 20. století stává konečně městem universitním.
Zároveň i stoupá jeho kulturní a duchovní hodnota a to jistě
i díky zřízení plzeňské diecéze r. 1993. I přes nesporné nedořešené problémy jako je špatný
ekonomický stav Škodovky či nedořešený dálniční obchvat
města, začíná si město opět vydobývat vysokou pozici, jakou,
jako druhé největší české město, častokrát v našich dějinách
mělo.
|
|