ROCK IN PLZEŇ TOWN IN GABRINUS Amfiteátr Plzeňského výstaviště 4.8. 2001
    
Do "letňáku" jsem dorazil těsně na začátek soutěže "JIM BEAM MUSIC" a vyslechl všechny čtyři učinkující se smíšenými pocity.
Soutěžní skupiny č. 1 a 4 byly ryze "tvrdého" zaměření a mám pocit, že se ani jedna nevyhnula klišovitosti a stereotypu, což ale může být i tím, že styl, který produkují není šálkem čaje, který bych musel mít každý den a koneckonců, svoje posluchače tam měli. Více se mi líbila skupina č.4., zato 2 ,a hlavně 3 kapela, která postoupila do dalšího kola (myslím že po právu), ukázala jasně, že muzikálnost žije! Navíc navzdory globalizaci, která se nevyhnula ani hudební scéně, předvedla, že produkce může být "česká" a přesto důstojně držet krok se "světovou"
scénou rovnocennou show a muzikantským odvazem, jen by se mi líbilo více textů v mateřštině.
Po již zmiňované soutěžní scéně nastoupily další hudební skupiny, které završily tento letní svátek hudby gradujícím "nářezem" :
PLEXIS naplnil "kotel" svým lahodně přímočarým odvazovým punkem plným úžasné energie, jejich frontman pozdravil z podia RADIMA HLADÍKA, legendárního kytaristu české hudební scény, který jim zřejmě pomohl rozhodujícím způsobem ke zdárnému završení tehdejších takzvaných "přehrávek"- účinné to zbrani bolševika k likvidaci režimu nepohodlných kapel. Plexis zahráli průřez svojí tvorbou, včetně písně k poctě SIDA VICIOUSE, zesnulého baskytaristy SEX PISTOLS a hitu "TO" (známého i ze zdařilého klipu). Při posledních taktech vynuceného přídavku se najednou spustil prudký déšť, který vyhnal poslouchající i tancující lid pod všechny možné přístřešky a hlavně do "pivního stanu", na bízejícího základní občerstvení...
Mezitím připravili technici prostor pro skupinu ECHT!, která začala písní ADAM, při níž publikum doslova vybuchlo nadšením a i jeho zbytek rychle vyběhl ze stanů od nákupů rozličných dobrot a vrhl se do tance. Po krátkých úvodech písní frotmana KARLA MALÍKA zněly skladby z obou dosavadních nosičů této kapely, která nezklamala své posluchače ani v nejmenším díky svému hudebnímu umu doplněnému o skvělé texty.
Po jejich vytleskaném přídavku nastoupilo sdružení, které si říká DIVOKEJ BILL. To rozezpívalo poslouchající i tancující dav svým "country - rockovo - šramlovým" projevem v dobré podiové stylizaci. Na jejich vystoupení se bohužel podepsalo nedobré ozučení - vůbec nebyly slyšet housle! Dav si již tradičně objednal přídavek potleskem...
Poté se připravila scéna pro jeden z magnetů festivalu; MŇÁGA A ŽĎORP udělala tradičně vše, aby potvrdila svou pověst jedné z nejlepších tuzemských skupin. Ze začátku přehrávala písně zposledních dvou CD, aby na konci bloku uvedl zpěvák a kytarista PETR FIALA "HODINOVÝ HOTEL".Jako přídavek ohlásil: "...a nyní něco o valašském meziřití" - MADE IN VALMEZ", ale protože čas tlačil, i přes neustálé skandování se "MŇÁGA" nevrátila. Jejich blok považuji za nejlepší část celého festivalu a, což je celkem podivuhodné, měla z jakéhosi důvodu dobrý zvuk, který celkem provázel i další učinkující.
    
TICHÁ DOHODA hrající pohodový nekomerční "poprock" plný kvasícího příslibu přehrála všechny známé písně až na "MARIONETU", která se očekávala v přídavku jako jistá a ejhle, "návdavková" skladba se nazývala "I´M FREE" (pochází z pera pánů M.JAGGERA a K. RICHARDSE). Zahraná po svém a opravdu svobodně zazpívaná BLANKOU ŠRŮMOVOU, na níž bylo vidět patrné těhotenství. Přejme jí i jejímu potomkovi dobré zdraví a takovou pohodu, kterou nás obdarovává ve svém hudebním projevu.
   
Po delší technické pauze se na podiu objevili BUTY s úžasně nacvičeným sborovým zpěvem a la "karibik", jímž načali svůj program a nutno říct, že tak dokonalou "muzikantsky-poetickou" show plnou naprostého uvolnění a pohody jsem už dlouho neslyšel, jejich tvorba se vymyká jakémukoliv klišé a je plná humoru, jenž svou laskavostí bourá vžité konvence nejen hudebního světa. Publikum reagovalo adekvátně, od počátečních celkem málo známých až do "hitů" na konec, ačkoliv nevím, co je a co není u tohohle souboru kriterium pro hit, podle mě má totiž skoro všechny skladby stejně dobré! (pouze některé více mediálně protěžované), také jako jediní nezahráli přídavek, možná proto, že pauzy mezi jednotlivými soubory se protahovaly a protahovaly a protahovaly a pro....., až do nástupu asi nejvíce dychtěné "hlavní hvězdy".
  
V pauze netrpělivě očekávaná HUDBA PRAHA , se odvděčila tím, co dělá rock rockem - gradujícím, ohlušujícím, nekompromisně cíleným zvukem zasahujícím až do "jasněpákovského" období. Zazní "Pal odsud, hajzle", uvedená saxofonistou a zpěvákem KARLEM MALÍKEM slovy "je jich tady pořád dost", a lid nejen pod podiem zpívá, tančí a odvazuje se mrholení-nemrholení čím dál tím razantněji... "zamávám ti zamávám, zeleným tulipánem...." znělo celým amfiteátrem z většiny hrdel a najednou poslední píseň "MÁMA, TÁTA", zpívaná snad opravdu veškerým publikem, následující neukončitelný aplaus... přídavek "MÁMO NEPER", odchod, vytleskaný příchod a už opravdový konec "ukolébavkou a capella". Ještě malý dovětek - údajně jediný LETOŠNÍ KONCERT HUDBY PRAHA NENÍ TAK ZCELA PRAVDIVÝ, PROTOŽE SKUPINA LETOS OSLAVÍ 20. VÝROČÍ VZNIKU, A PROTO CHYSTÁ VĚTŠÍ TURNÉ, jak prozradil její leader MICHAL AMBROŽ publiku z podia při vzpomínce na nezapomenutelného zesnulého baskytaristu J.I.Wünsche.
    
    
A PAK NASTAL KONEC.
Několik postřehů z festivalu:
"Více odpadkových košů-méně odpadků po zemi"
"Více mobilních WC-méně pomočených zákoutí"
"Lepší zvukař-více z muziky"
K.H. ROUDENSKÝ
festival navštívil i T. Javorský |
